pátek: po drobné kávové session, ve které probíráme hřbitov za oknem a vodní dýmky, kupuju pomeranče a odcházím v dešti. kupuju mandle v čokoládě a stavuju se na pět vteřin v radosti - oproti očekávání se s bsk domlouváme na večer na víno.
pořád ještě nevím, kde bydlí. tu cestu od tramvaje jsem sice šla už šestkrát, ale jednou naštvaná, to když přišel pozdě, pak opilá (sněžilo), minule ráda, že ho vidím - zpátky překvapivě opět opilá a ještě jednou tam a zpátky za ten samý večer - taky opilá. mám já to těžké.
probrali jsme toho spousty. vzpomínka na můj vlastní hlas, rezonující v podivném tichu, na pozadí mark almond, je depresivní. nemluvili jsme o ničem veselém. o vlastních slabostech. láhev vína, láhev medoviny, nakonec, když už nevíme, co říkáme, vyzní minusy do ztracena. a je dobře.
dnes cesta vlakem z olomouce, poměrně tristní. vlak je plný, jede pozdě a mě rozčiluje všechno. a hlavně lidi.
a na konci týdne ostrava. do plného vlaku máme místenky, je to moje reasonable rozhodnutí, jet s dalšími pěti lidmi a cestou se opít. ale rozhodnutí řízené rozumem, ne srdcem, mě tolik netěší. je to smysluplnější než jet sama (to bych si užila), bloudit a hledat hvězdárnu a nenajít nikoho, kdo by mohl mít z mého příjezdu radost. bráním se tomu. uvidíme. [jestlipak si člověk (v kuřáckém voze, samozřejmě) může připravit vodnici? :)]
ostravy minulé, obě loni. tolik všeho. to město mě trochu děsí. ale třeba půjdu - jako na podzim - kdesi porubou a nebude místa, kde by slunce svítilo víc. a třeba půjdu blátem... podvakrát jsem jela do ostravy s žaludkem v krku a dvakrát jsem přes přijatelný/skvělý začátek odjížděla zklamaná, rozbolavělá, křičící nade vše po samotě - že by to bylo tím návratem přes brno? jenže teď tam chci zase - snad si na mě kašpík udělá čas.
mimochodem, nenávidím t9. myslím, že člověk, který je schopný slovo jako vrátíš nezařadit do slovníku, ve kterém jsou jména minimálně šesti komunistických předáků, musí být naprostý idiot.
a ve středu hrají eggnoise. neslyšela jsem je celé věky, naposledy v brně v listopadu (akce plakáty) - a předtím, vynechám-li jednu akropol, právě ostrava. chybí mi. moc.
no nic. velikonoce byly náročné, hlavně co se týče konzumace jídla (a alkoholu) ve vrbně pod pradědem, takže dobrou noc.
No comments:
Post a Comment