it's all part of the process...

především. především jsem zmatená. zcela nově. z brna jsem si přivezla náběh na chřipku, spoustu filmů a hudby (momentálně tu hraje jisté facing west trio, ale to jen tak na okraj. příjemně se to poslouchá.), fotky, se kterými si hraju a bezbřehý smutek.

něco za hranicemi sebe samotné. včera přijelo zwíře a snad že jsem privát poprvé viděla jeho očima, došlo mi, že je spousta věcí pryč. nenávratně. hedonistické doby plné vína, kdy se kalilo do svítání. kdy tam přespávaly davy lidí, kdy jsme se pošťuchovaly s ladou, kdy jsme se všichni šíleně opíjeli a přeci to nemělo žádné následky. snad jsme si za to mohly samy, když jsme s esme poprvé vtrhly do brna jako velká voda - snad jsem si za to mohla sama. nadšeně se vrhající do všeho, na prahu vysokoškoláctví. nedospěle šťastná a dospěle nešťastná.

teď se tam cítím akorát cize.

je to někde pryč. nevím kde. na privátě zbyl jen jeden člověk, s kterým jsem si měla co říct, a i o tom teď pochybuju. nechci zabřednout do sociologických úvah, přijde mi to tam jako místo, kde se jako na hladině zachytil kal. lidé bez cílů, lidé nějak - pro mě strašně prázdně - přežívající. mrzí mě to. a zrovna tam už se nechci vracet.

další sklenička portského. zwíře spí. já ne, i kdybych chtěla. chci - musím - se vypsat. i když nevím z čeho. z pojmenování věcí, které jsem věděla už dávno?

plot outline: v sobotu jsme šli s nau a kašpíkem mírně zmateně klábosit do kavárny art. moji nervozitu provázely (prý milé) infantilní vsuvky, kdy jsem byla ochotná radovat se nad oranžovým brčkem ad absurdum.

behind the scenes: nechci celé nové brno. jen nevím, jestli toho nechci moc.

how about the confrontation with the past? well, it stood up for a shit.

a domů jsme jeli pinďulínem. kruhy v mzk: