ujel mi ráno autobus č. 143 a tak jsem s velkým odporem nasedla do 217, která sice jede taky do dejvic, ale delší trasou a navíc v jezdí samý divný (normální) lidi. na střešovicích nás předhonila další 143 a já si tak pro sebe povzdechla, že jsem si na ni taky teda mohla počkat (jela bych mezi svýma ;), protože staví přímo před školou. (feláci jsou totiž, jak známo, líné vši a jediné svaly, které používají, jsou ty, které potřebují k pohybu rukou po klávesnici.)
co se nestalo. 217 to strhla po kolejích, předhonila zácpu i 143 a přistála hladce v kafkové, kde jsem si hezky počkala na 143 a nechala se zavést před fakultu. přání otcem řidičovy myšlenky? :)
také jsem se rozhodla jsem, že místo kafe budu pít zelený čaj a toto rozhodnutí mi vydrželo přes dvě hodiny. tedy tak dlouho, dokud jsem nezjistila, že mě ten ranní čaj fakt neprobudil.
v americe na obloze šajní polární záře, slunce je už zase, jako loni na podzim, aktivní až hrůza (jednou nás sežere... sežehne... i s chlupama) a my zase nic. zbývá nepatrná pravděpodobnost, že bude v noci jasno a aktivita (zatím opravdu vysoká) vydrží. (jen aby to nedopadlo jako včera v brně, kdy mi celý večer bylo tvrzeno, že vidí záři přímo nad jihem... aurora australis, asi... a pak to byly akorát nasvětlené mraky. hehehe. jak snadné zmást brňáky :)
závěrem, všichni teď vzpomínají na revoluci a já si nic kromě pádu zdi v televizi nepamatuju. ale ono je to jedno. kdyby to skutečně byl převrat, tak by mě to i mrzelo, ale jak tuhle říkal jeden kamarád: když nastoupil do vlády klaus, všichni si říkali, že už to nemůže být horší. po něm přišel zeman. říkali si totéž. přišel špidla. přišel gross... a nezbývá než kývnout. ano, i teď to může být horší. (lépe nevědět) divíme se američanům, že si zvolili bushe. oni se diví nám, že jsme nevymetli komunisty. pohled z venku je vždycky tak nějak jednodušší... a všude dobře, mimo usa a čr líp.
co se nestalo. 217 to strhla po kolejích, předhonila zácpu i 143 a přistála hladce v kafkové, kde jsem si hezky počkala na 143 a nechala se zavést před fakultu. přání otcem řidičovy myšlenky? :)
také jsem se rozhodla jsem, že místo kafe budu pít zelený čaj a toto rozhodnutí mi vydrželo přes dvě hodiny. tedy tak dlouho, dokud jsem nezjistila, že mě ten ranní čaj fakt neprobudil.
v americe na obloze šajní polární záře, slunce je už zase, jako loni na podzim, aktivní až hrůza (jednou nás sežere... sežehne... i s chlupama) a my zase nic. zbývá nepatrná pravděpodobnost, že bude v noci jasno a aktivita (zatím opravdu vysoká) vydrží. (jen aby to nedopadlo jako včera v brně, kdy mi celý večer bylo tvrzeno, že vidí záři přímo nad jihem... aurora australis, asi... a pak to byly akorát nasvětlené mraky. hehehe. jak snadné zmást brňáky :)
závěrem, všichni teď vzpomínají na revoluci a já si nic kromě pádu zdi v televizi nepamatuju. ale ono je to jedno. kdyby to skutečně byl převrat, tak by mě to i mrzelo, ale jak tuhle říkal jeden kamarád: když nastoupil do vlády klaus, všichni si říkali, že už to nemůže být horší. po něm přišel zeman. říkali si totéž. přišel špidla. přišel gross... a nezbývá než kývnout. ano, i teď to může být horší. (lépe nevědět) divíme se američanům, že si zvolili bushe. oni se diví nám, že jsme nevymetli komunisty. pohled z venku je vždycky tak nějak jednodušší... a všude dobře, mimo usa a čr líp.
No comments:
Post a Comment