marek

the long and winding road there'll be to your door

čas je parchant, o tom není sporu (louis de berniéres, mandolína kapitána corelliho). a jsou to už tři roky, co jeden můj kamarád umřel na rakovinu a já se s tím doposud nedokážu tak úplně srovnat. kvůli sobě. kvůli němu. kvůli tomu, jak rád žil a s jakou vůlí žil, i když to neměl vůbec jednoduché. smrt má blankytně modré oči. a tak, co mi zbývá, než zapálit svíčku. zavzpomínat, že v ten den jsem nic netuše pobíhala po hvězdárně. že jsem se smála a řešila své obvyklé malicherné problémy. jemu už to může být jedno. smrt je v podstatě taky malicherná. smějte se, ona se po vás taky jednou natáhne. říkejte ostatním, že je máte rádi. protože to taky nemusíte stihnout, jako se to stalo mě. žijte...