i love mondays

aspoň čas od času. krom autobusů směr dejvice, který dneska jezdily tak, jak jsem to absolutně nepotřebovala, ale co může člověk chtít od autobusu, kterým jezděj akorát feláci? i já na sobě už pozoruju úchylku, že radši do jinýho autobusu ani nelezu. nicméně jinak mi dopravní prostředky nadbíhaly a úslužně čekaly s otevřenejma dveřma a červenym kobercem, dokud nenastoupim.

dokonce i volejbal nebyl k zahození. to by člověk neřek, musí to bejt mejma novejma oranžovomodrejma botama. míč jsem trefovala tak o 42% víckrát než doposud a navíc jsem si užívala uznalých pohledů, když se mi jako jediný holce v tělocvičně náhodou podařilo zasmečovat. a vynechme to, že jsem jednu smeč schytala já do hlavy a hvězdičky jsem viděla ještě dlouho potom.

před fakultou jsem potkala kamaráda z hvězdárny - inženýra a hned jsem si připadala víc jako studentka - aspoň tam znám někoho z těch starších :).

na cvika z matiky jsem dorazila very high po kafi z automatu, derivace mi odsýpaly jedna radost... ale pak mi přišla zpráva od paulieho a já se beznadějně ztratila v lese, v měkký trávě a vůni jara... a na zlomek vteřiny jsem byla úplně mimo. pak se o slovo přihlásilo ostrý zářivkový světlo, popsaná tabule a křída a já se probudila. ne že bych byla závislá na telefonech a zprávách, ale přišly mi ještě dvě, neméně krásný a taky celkem nečekaný, a soustředěnost se odporoučela do krajiny snů, tentokrát už definitivně. programování jsem odprogramovala s tupým úsměvem na tváři... kterej mi vydržel dokud ho nesmazala únava.

i love mondays, ale už je úterý. od osmi ráno nám kvůli novýmu vedení nepůjde elektřina /tzn internet!/ a tak se radši už dopředu připravuju na den blbec. a jestli začne ve středu sněžit, jak rosničky slibujou, bude nám na stěně veselo.

už je úterý. už je čas jít spát. ještě obrázek ze strahova, a dokonce s věnováním :) honzo, všechno nejlepší k těm devatenáctinám :)