od soumraku do úsvitu

v pátek šplhám na hory sněhu, prvovýstupy a sníh v růžovejch botách.

v sobotu lyžuju. dostanu sedm písniček za dvacku a jako poslední pustím with or without you. hory sněhu odtávaj a louže jsou mnohem hlubší než vypadaj.

v neděli jedu vlakem. v neděli piju víno. v neděli vidím mars a vysvětluju, že je to mars a že ano, jsem schopná najít mars pouhým mávnutím rukou směrem k obloze a je pořád ještě vlastně zima a ne, v havranovi nám nenalejou, ale ve zlejch jo. bohužel.

v pondělí sedím na žižkově. jen před tejdnem jsem tu byla poprvý: dáme si na to panáka? – raději ne. tehdy jsem rozumná a jím česnekovej hermelín. teď projedu přes pavlák domů, jen den po tý noci a tentokrát nejím žádný kuře z okýnka pro hladový.

v úterý v holešovicích je han solo drzej, na "i am your father" pijem ruskou vodku a já mapuju místní večerky. ve středu se vrátím na místo činu, jím pro změnu ruskou hořčici a kroky a hvězdy jsou furt stejný nad vršovickým nádražím. ve čtvrtek, jo, ve čtvrtek potkám whisky, old enough to order its own whisky old enough to order its own whisky, potkám noc, potkám koncert a skoro usnu, zatímco v pátek usnu úplně, na schodku ve vagonu mi padá hlava, a zvukař to nedává, pištět v uších mi bude ještě v sobotu ráno.

v sobotu nasedneme do vlaku. dee má víno a my nemáme vývrtku. vy tu kouříte? zeptá se průvodčí a my, že ne, a on, že by si klidně zapálil. a vývrtku nemáte, zeptám se, a za půl hodiny je zpátky s vývrtkou a víno nám otevře. dojedeme do brna a budeme plout nocí, od anoukbytu až po podnebí a alternu. šla jsem náhodou kolem, vysvětlím asi těm dvaceti lidem, co tam znám, a je to pravda, protože v brně jsou takovýhle věci normální. stejně jako je normální, že se dvacetkrát za hodinu změní světlo. a sněží a někdo by řekl, že jsem to přitáhla já a na večer na cestu domů si zase koupíme víno.