Tuesday, December 14

simplicité

la simplicité est la propriété, la condition ou la qualité d'être simple et non-combiné.
život spočívá v drobnejch radostech, medituju nad krájením mature red chedar a naléváním red wine. částečně je to vlivem s elegancí ježka, částečně počasím.
přivírám oči proti větru, kterej tady na větrný hůrce nikdy foukat nepřestane a dneska mě šlehá vločkama a já klopýtám - měsíční krajinou sněhu a stop - zúženým zorným polem - a sama sebou. hibernuju a počítám kroky do tepla.
drobný radosti. dítě ve mně, který ještě ráno upadlo před vchodem do metra, zkouší, jak to klouže.
klouže to klouže to na klouženkové dráze.
a tou náladou posledních dnů, tou zimou, touhou po osamělým venkově, tichu, ohni v krbu, stádu ovcí, kočce na klíně, knize (a nikdy jsem nebyla skromná) a skleničce vína. touhou po nezávislosti na okolním světě, touhou po nezávislosti na rolích.
drobný otázky. proč vlak v 21:42 má první dva vagony úplně plný? jak se to stalo? pustím si dire straits a na straně 145 v ježkovi je najdu. proč? (hudba je vůbec kapitola sama pro sebe.)
drobný lásky. schrödinger se v noci tulí a přede. (ráno ti udělám kafe a když pootevřeš oči, řeknu ti, že je venku zima a sněží. mateřskost toho gesta mě děsí.) a jsem oklikou na začátku, u těch drobnejch radostí, u kterejch člověk nikdy neví, jestli nejsou tou svojí jednoduchou krásou vlastně jeden velkej patos. (nejsou.)
anebo mám jen období rovnání, škatulkování a kategorizování a chtěla bych všechny kousky sýra stejně velký.

3 comments:

Ofelie said...

nejsou. tohle je moc pěkně napsaný.

e*v said...

nevěděla jsem, že mě čteš! dík :)

anouk de poulain said...

krásná poslední věta :o) a piš víc!