Monday, August 23

šedesátej čtvrtej den léta

ve třetím obchodě s knihama konečně najdu sebedrás. do tý chvíle pochybuju, jestli vůbec existuje. vytáhnu isic a dostanu slevu, na kterou nemám nárok, ale student ještě jsem, ještě 11 dní a pak rozhodne náhoda. anebo taky ne.
v tu chvíli začnu vystupovat z dopravních prostředků na poslední chvíli, protože začnu vzpomínat co kdy a proč já v těch stejnejch měsících, ostatně že jsou data ošemetný, víme s dew už dávno. a že rok 2008 byl na osudový setkání bohatej.
tohle je přesně to, co teď nesmím dělat, protože musím dělat jiný věci, který produkujou peníze nebo tituly (povíme si za těch 11 dní, a 11 vůbec není pěkný číslo, takže z toho nemám dobrej pocit ani omylem). myslet. vzpomínat. cestou z oběda prší a ulice sálá, zpomalím a říkám si, že ještě kousek léta; když vyjdu teď navečer z arkád, fouká vítr a napravo je obrovskej mrak, a ten vítr fouká tak nějak divně a černý letní šatičky najednou nejsou úplně vhodný a já vím, že je zase podzim, a že za chvilku budem na zahrádky chodit v kabátech.
a v předsíni trhaj kocouři na cucky moji tašku s učením a když jim jdu vynadat, tváří se nevinně jako vždycky.
vlastně se nic nezměnilo. zatím jsem furt v bodě, kdy nic nevím. a to je dobře.

4 comments:

bar-bee said...

Ještě není podzim. Dneska jsem se procházela dopolední Prahou (než se začalo pomalu zatahovat) a bylo to ještě velmi letní. Slunce, horko, prach. Jak to má být.

e*v said...

bee, podzim je pro mě vždycky od začátku srpna, i když to ještě není podzim. jen vědomí podzimu, pomalu plížící se duch strnisek a mlhy. a každej rok je to stejný. (aspoň nějaký jistoty.)

dewberry said...

jap, souhlas.
a teď už je navíc i mráz.

nioblad said...

u mě podzim většinou není horší, než srpnové očekávání podzimu.