nejhorší je ten okamžik zlomu. když se najednou vynořím ze tmy, šťastná, že se můžu nadechnout a ochotná slíbit si cokoliv, jen aby se něco změnilo. a pak když tahle radost odezní, jsem jen ráda, že dýchám. že to aspoň nějak zvládám.
když teď přeruším školu, jak si můžu být jistá, že se vrátím? nesnáším definitivní konce, ale taky už sama nevím, na co ještě mám. metoda "nějak to zvládnout" už nefunguje. už se vyčerpala. co jsem udělala státnice, co jsem doufala, že se všechno změní, už nedokážu ani předstírat, že mi na tom záleží. jeden předmět za druhým osírám stále víc, pokud přežiju tenhle semestr, co ten další, nebo ještě další?
a když řeknu, že je chyba v mojí hlavě, kolik lidí přijde a vysměje se mi, že se vymlouvám?
ten den, co jsem udělala státnice, bylo zvláštně dusno. psychické vypětí, nesmírná, skoro nerealistická úleva, vzápětí utopená ve víně, tequile a v tom, že místo aby měl :m: radost, místo toho, aby přijel, jsme se pohádali.
definuje nás víc to co chceme nebo to kde máme hranice? sama sebe už nepodpořím, :m: se toho, co se skrývá v temnotě mojí hlavy, akorát děsí. nedivím se. ale o něco se opřít potřebuju.
5 comments:
Definuje nás to, co chceme, a přes hranice nám občas pomůžou ti, u kterých bychom to čekali nejméně.
Víno, ani tequila nic neřeší.
promiň, já se někde vyjádřila, že řeší? mám dojem, že je drobný rozdíl mezi slavením úspěchu a zapíjením problémů.
e*v, bude líp. Věř mi, už jsem tam byl. Ani kvůli ekonomické krizi se světlo na konci tunelu nevypíná, ať už to vypadá jakkoliv. Jen se málokde píše, že v tom tunelu jsou zatáčky a tak to světlo není občas úplně dobře vidět ...
Ad. víno a tequila - jej, za jejich pomoci už jsem vyřešil problémů! Alkohol je společenský lubrikant, sám o sobě neřeší, ale pomáhá ;)
Podle sebe soudím tebe. Ber to tak.
definuje nas to JAK dosahujeme toho, co chceme, a JAK si urcujeme kde mame hranice. hm. nebo je to hovadina?
Post a Comment