noc je zase mrazivá a krásná. začíná se mi to líbit, za půl roku bude zase jinak, ale teď jsou ty ostrý hvězdy a mráz, kterej na mě prozradí, kdy si zpívám na ulici.
taky bych chtěla bejt mrazivá a krásná, ale i když ta holka v zrcadle má červenou kytku ve vlasech a červený nehty, odstup si držet neumí. na to ví příliš dobře, jak se usmívá a jak umí být okouzlující, když chce.
ale když jí to někde řekne, pokrčí rameny. tak jo.
tak jo, došlo mi mlíko a tak bude ranní kafe zase černý jako noc.
tak jo, už zase vím jak bolej nohy po protancovaným večeru na vysokejch podpatcích.
s lidma, který znám deset let, se nemůžu nechovat jako tehdy. anebo je to vínem?
v taxíku si položím hlavu na tvoje rameno. jsou jistý hranice, ale tohle není jedna z nich. po protančený noci je možný všechno, co se nestane.
a ta holka, co umí být okouzlující, je taky děsně drzá a vlastně nemá problém vyslovit skoro cokoliv.
jsou jistý hranice, který končej neviditelnou skleněnou bariérou, o kterou by sis rozbil čenich.
or so i believe.
a leden je za náma a únor hodlám protancovat k jaru.
No comments:
Post a Comment