drobný radosti (psáno v pátek)

dám si na hlavu všechny čepice a budu se fotit.

výjimečně zmizím ze synkáče neposledním autobusem. vnímám. jasná hvězda nad arkádama (ano, je to jupiter), mám novou pruhovanou čepici a přímo před domem je úplně žlutej strom. teda on má jen úplně žlutý listí, ale chápete, jak to myslím.

let's go outside. all is happening outside.

v posledním tejdnu se několikrát obrátí všechno. nesejde na mně, já můžu jen držet krok. neztratit se. nenechat se oškubat větrem a zmást klamně teplym počasím.

já tenhle telefonát čekám pořád, řeknu u kuchyňskýho stolu v domě rodinným a obrátím do sebe 75% rum, abych přestala brečet. funguje to. ale přestože chytám krok, uvědomuju si, jak moc jsem tenhle běh za sebou ještě potrvá. možná se to krátí.

6× malý pivo, dělám čárky, a když se odklepu (zima fyi) domů, jsou tu oba a já jsem tak strašně ráda, že tu jsou, že se sch zase v noci přitulí, moje ňuňu, že bude lilek spát v nohách postele, a že mi to takhle možná stačí.

and if i show you my dark side
will you still hold me tonight
and if i open my heart to you
and show you my weak side
what would you do
would you sell your story to rolling stone
would you take the children away
and leave me alone
and smile in reassurance
as you whisper down the phone
would you send me packing
or would you take me home

hlavou dolů. já a kocouři si pustíme něco na notesu. a zima zůstane outside.