ghost town

praha má poslední dobou divný patvary. projíždění nuslema a vršovicema mě přibíjí k zemi, těžknou mi nohy, proplouvání minulostí je těžký, zejména když se opakuje ráno co ráno. mám těžký nohy.

cestou do vršo na poštu se radši ani nepodívám tím směrem, i tak je hutnost známejch pohledů a kroků zničující a radši zmizím spodem.

těžký nohy a velký sluchátka a duchy vidím, ghosttowns minulejch bydlení, sněhy versus léta. a zřetelný postavy, který vidět nechci.

tohle divný, ospalý a studený léto je divný, ospalý a studený. dostaly mě vzpomínky na starý vody, na roky 2003, 2004, který jsou tak dávný, a kolem se všechno mění, všichni se mění a usazujou, všichni, jenom já ne.