třetiny

budím se v sedm. obloha viděná horní třetinou okna má barvu káhirského nebe. pak usínám, mám pocit že se propadám, polospánkové pomalé otupění.

zdají se mi sny a dokonce si je i někdy pamatuju. (ve snu jdu jarním ránem.) a jaro se plíží. čtu si na okně a je mi dobře. a dostala jsem kytišku.

5/14

jednou konečně píšu shrnovací příspěvek na konci týdne. úterní měření probíhalo vesele, než se to zprovoznilo, mohli jsme být třikrát doma. laborka 4/4 (body). měření s kolegou z práce coby dohledem. (on: musíte počkat až to kolega opraví. já: a nemůžeš to opravit ty? on: ajo, vidíš.)

středeční kombo součástky-programování-obvody bylo taky (celkem) veselé. naše zadní řada na součástkách opisovala při testu o sto šest. lepší než házet si míčkem nebo říkat "piiivoooo". myslím. musím to zvládnout na 80% průměrně, abych neměla u zkoušky stresovací faktor navíc. (na začátku se píše minitestík, jestli vůbec máte dost znalostí ke zkoušce. juchů.)

na programování jsem se nejprve vyděsila, co že to po nás chce, poté přihlásila ke svému úžasnému úkolu, poté vysvětlila elovi po gmailchatu, co máme dělat a poté zjistila, že to budeme dělat všichni dohromady. o ztraceném heslu raději nemluvě. aspoň se ale šíleně nepotím a neznervózňuju a mým jediným problémem je šilhat dostatečně rychle na projektované obrázky.

teda kódy.

a na obvodech, no, na obvodech nedávám pozor.

to by stačilo. i když... v úterý jsem zjistila, že podat si přihlášku na magistra musím do konce března. v úterý, středu a čtvrtek jsem se pokaždé zalogovala do přihlášky a zasekla se, protože jsem nevěděla co si vybrat. překvapivě proto, že jsem chtěla obory dva. takže nakonec jsem dnes ráno zašla na studijní a po trase moje referentka-chytřejší referentka-počítačová učebna-sekretářka proděkana-proděkan získala příslib... individuálního studijního plánu, obou oborů (žádné důležité vědomosti mi neutečou) a kromě konečného diplomu ještě papír o absolvování oboru č.2. (paní proděkanka si zřejmě nepamatuje jak jsem se nepřipravila na zkoušku z formální logiky).

takže tak.

teď mi nezbývá než se bát že něco důležitého nesplním, že se něco posere, že mi bude něco chybět... ale místo stresu najednou pocit, že to zvládnu, není špatný.

jo a ty obory.

m u l t i m e d i á l n í, z v u k o v á a t e l e v i z n í t e c h n i k a

v y s o k o f r e k v e n č n í a m i k r o v l n á t e c h n i k a (pořád to někdo na všech oficiálních stránkách píše blbě :)

úvahy

co ušetřím na čaji (zelený) přijde do kafe. (cukr)

cestou do práce přemýšlím (klasika). smířit se s tím, že je něco nemožné, by mělo být moudré (úvaha o tom, že nemám na výběr, jak jet do práce - max. vyměnit metro za tramvaj a jet déle - chtěla bych mít aspoň deset cest). a je skutečně? jak odhadnout, co je nemožné?

jen tak. v kuchyňce mi to dojde, ale pak musím projít stejným okruhem myšlenek ještě jednou, abych si vzpomněla. nikdy nepíšu jen tak.

taky mě napadlo že když někdo nechá v knížce otevřený konec, je to jen úlitba čtenářům. (vzpomínka na vlastní špatné konce.) ale čtenář-optimista hledá naději pečlivě a chytá se sebemenšího náznaku.

když se člověk rozhodne uvažovat jednoduše (naivismus), dojde k zajímavým věcem. (erlend loe: naivní. super.)

kreslím něco jako když had sežere slona, ale je to zvýšení ss hladiny. člověk pořád přichází o iluze.

and you always seem outnumbered

ztratila jsem vlastní blbostí nejmilovanější náušnici z turecka. dneska běžím od knihovny na tramvaj a cestou mi spadne rukavice. vracím se a mumlám si, co všechno ještě ztratím.

ztratím tramvaj. zavře dveře a ujede. úterky jsou o něco horší než pondělky, protože pondělí jsou začátky. v úterý je normální ztrácet tramvaje.

na dejvický vystupuju do sněhový bouře. už bych to teplo ocenila, ale na druhou stranu - to světlo, když jdu z práce, je skoro nepatřičný.

kolečka tašky na dláždění zní jako tekoucí voda. odhodila bych tíhu, kabát, rukavice, zátěže, pro jednu jarně letní bouřku a déšť v ulicích.

možná bych měla být přízemnější. přemýšlet o věcech jako je:

but your thoughts will soon be wandering the way they always do, when youre riding sixteen hours and theres nothing much to do, and you dont feel much like riding, you just wish the trip was through...

nechci být s nikým. nechci být nikým.

přemýšlení se nevyplácí. vždycky bych chtěla rozebrat sebe a realitu na kousíčky a pak ji zase sestavit aby bylo všechno jako dřív - ale ono to pak už nikdy nedává smysl. je to rozbitý. rozebraný.

zase divná sladká pachuť v ústech. studená noc za oknem. tančila jsem dneska a bylo mi líp. jdu se ponořit do peřin.

4/14

každou chvíli si z té minipřehršle předmětů vyberu jiný, o kterém si myslím, že bude největším problémem. stylem "to bylo dneska na součástkách celkem pochopitelný, možná to nebude takovej problém, za to to programování..." a "dyť je to programování úplně debilní, ale ty obvody asi budou těžší než se zdálo". aktuálním problémem je bakule. pak součástky. pak obvody. etc.

minulý týden vlála před školou černá vlajka, málem jsem přišla o dárkový balíček, jak jsem spěchala k nástěnce podívat se, kdo nám to zase umřel.

miluju jízdu pater nosterem a za laborky jsem dostala naposledy jen 3/4. asi malý výstřih. napadá mě surrealisticky natočená erotická scéna, ještě že pater nostery v noci nejezdí.

aktualizace: ještě jsem si vzpomněla, jak minulý týden před školou rozdávala vzp velikonoční kondomy s heslem bezpečné velikonoce. surreal factor +2.

3/14

je mi dneska nějaká zima. minulý týden byl veletrh propisek.

brno turkey

moc všeho, poslední dobou. na korálcích dnů navlečený včerejšek červenější a větší. možná je to brnem, možná nabitostí. možná sluncem. výhled na velké meziříčí u dálnice. umírám na křeče, ale kafe je fajn. potom tesco, nákup punčoch, a pomalý začátek učení. cafe99, nj, trochu to ještě tepe, ale už sem jít můžu. presso se zmrzlinou je boží, java už méně, ale aspoň trochu plavu. lepší než se topit. slunce je ale tolik, že zůstávat uvnitř je zlo, a tak se nakonec vydáme do zoo. fotky zde.

po zoo večeře (laoská restaurace). čaj a tramvaj. teda vlak, to já jen aby se to rýmovalo. ostatně zaslechnuto v zoo: neboj, sedneme si v šalince, takže houby tramvaj. noční elektronická cesta má svoje výhody. překládám, a když už nemůžu, bezmyšlenkovitě házím kuličky na sebe.

nedělňátkovitovství se nezapře: slečna vedle mě má sone+ a nabídne mi ať jedu s ní. a tak jedu zadarmo a usínám a tak. a cesta je málo cestoidní, chybí mi samota otevřeného vozu, v kupéčkách se dusím.

a přijedeme o pět minut dřív, takže se s :m: málem nenajdeme. nemožné ihned. i u čd.

rozepsané 1

obecný přístup k učení:
ev: asi půjdu dělat ten likér, protože se musím učit.

lu: to chápu. v takový situaci jsem schopná i zavařovat okurky.

ev: to dám na blog, můžu?

lu: okurky? můžeš. okurky na blogu jako kuře na smetaně?

ev: jak chutná blog?

lu: hmmm! to je zásadní otázka!

ev: natolik zásadní že se musím přestat učit! :)
[23.1.2007]

2/14

pondělí: ultrazvukový měříč vzdálenosti. orly?

úterý: večer udělám laborky. nepodařilo se mi dostat obrázky z osciloskopu ve formátu .set do jakéhokoliv prohlížeče. škoda.

středa: jde to. na písemku neumím nic. co naplat. něco jsem si vymyslela, něco jsem opsala, něco jsem blbě spočítala (sehnat kalkulačku).

programování. nuda. pěstuju si kolem sebe ctitele. někdo mi ty fungující kódy posílat musí.

obvody. děláme něco na počítačích. hm.

ve čtvrtek jsem se konečně odhodlala vyřídit ty proklaté jazyky. cho cho. nemusím si zapisovat angličtinu dvojku a svojí plynnou mluvou, hehe, ztrapňovat rodilého mluvčího.

víkend: ahoj bakalářko. no tak nic. příště. ach jo.

pondělí večer: dodělala jsem laborky. brou.

žlutě

koupila jsem si žlutej lak. hezky žlutej. moje nehty mají barvu jako tyče v autobusech. mimikry.

yo sirup pomeranč voní líp než většina orange-džusů. aby ne, za tu cenu.

slunce, venku je nádherně!

sovnik.cz

voní to. celý den, otevřeným oknem. na prahu vědomí cítím úplně všechno. ozvěny cest a tak. výzvy.

přičtvrtku

na začátku semestru je legrační sledovat studenty třímající svoje rozvrhy a zmatené.

je jaro, víte o tom?

všechny tramvaje vždycky smrdí chlastem. dostává mě to. v kteroukoliv denní hodinu.

1/14

první týden za mnou.

pondělí večer: cvika ze senzorů. "příště si rozdáme zadání semestrálek. můžete jít."

úterý: "ukažte indexy. kdo má bezpečnost starší dvou let, má smůlu." (uf) "můžete jít."

středa si to vynahrazuje. měla bych si přečíst ty články k bakalářce. první cvika. ptám se jestli můžu chodit o hodinu později. (to vstávání na devátou mě zabíjí. pomalu, ale jistě.) mám se prý zastavit na tom dalším cviku. tak se zastavím, dělám tam bordel a podobně. celé to samozzřejmě nebylo nutné, protože včera jsem se na to cviko zapsala oficiálně.

neblahé programování. ten člověk je v pohodě, tvrdí mi všichni. ha ha. u vstupního testu se (nad získáváním řešení po gmailchatu) pěkně zapotím a pak si místo základů unixu unix programujeme. tenhle pocit z týhle místnosti nesnáším. ach jo.

a potom obvody. něco jako obvody 4. "máte všichni obbody jedna dva a tři?", ptá se cvičící. pak dostaneme vstupní test. anonymní. zejména my starší (předmět je určen pro 4. semestr) se bavíme vlastní neznalostí. thevenin, norton, všechno jedna pakáž. "tady smrdí chlast", šeptám. "jo, já byl na pivu", odpovídá spolužák. "na jednom??"

tak si to shrneme. tři semestrálky. spousta laborek. opakování věcí, které bych měla dávno umět. jedna bakalářka. nakonec jedny státnice.

ještě že v příštích týdnech budu chodit do školy v podstatě jen dvakrát týdně.

0/14

na poslední chvíli vyřizuju bakalářku. začátek semestru mě děsí. jiný téma by mě bývalo zajímalo víc, ale co nadělám, odkládala jsem si to sama. letos ta škola začíná nějak brzo.

došlo kafe

snídám tureckej čaj. chutná jako tureckej čaj. ach jo.

z práce nepráce

k obědu vietnamská polívka. oblíbená značka + jeden žampion + jedna cibule + plátkový sýr + trochu mlíka pro zjemně. akorát se na mě majitelé obchůdku, asi taky vietnamci, vždycky smějí. nebo na můj nákup.

poslední týden jsem posedlá svým vzhledem. jako bych si kompenzovala posledních deset let.

feels like life is catching us bylo to co mi znělo v hlavě, když jsme šli z minulýho voka a já si na to pak nemohla vzpomenout.

se tady nějak zabav, řekl šéf. a já trnu, bojím se, měla bych zajít vyřídit něco na katedru jazyků, ale odkládám to, protože když mě vyhodí, tak... mě vyhodí. nebo tak něco.

a na balkoně ve dvoře u naší práce chodí člověk v masce. asi se chystá vykrást banku. nebo nás.

man melts the sand

so he can see the world outside

teplota: 37,0. musím si konečně vzpomenout a změřit se až mi nic nebude, abych dokázala, že normálně mám skutečně 35,5.

hodinu chodím po bytě a hledám teploměr. najdu ho pod tričkem.

celý den chodím po bytě a hledám víno. asi zůstalo u fre.

vypálila jsem fotky z egypta a smazala je. znamená to, že jsem tam nebyla?

je mi zima. zmizela mi ikonka mirandy a když mi někdo píše, nevidím to. asi je to dobře. aspoň nevidím, kdo mi nepíše.

mám rozbité shift. každou chvíli napíšu ń místo ň.

ráno mě vzbudila bouřka. prvního března. žasnu. a únor je za náma. asi je to dobře. akorát kolem mě je taková... špatná aura. věci. a tak.

:m: je kdesi v polsku na koncertě falešných pink floyd. já jsem ráda, že jsem nejela, protože mám tu teplotu. akorát to znamená živit se zbytky. poslední dobou jsem hrozně paralyzovaná. radši si umíchám feferonkovo-vajíčkovo-ementálovo-česnekovou pomazánku, jen abych nemusela ven.

mám ráda město, ale když je venku vítr a déšť, lituju, že není příroda víc nadosah.

co, vítr. vichr. meluzína kvílí ve světlíku. kdysi jsem chtěla - věci. že lítám se mi nezdálo ani nepamatuju. mám chuť po nikom nic nechtít. být hrozně smutná a hrozně krásná. ale na to už jsem asi moc stará.

zalízt. pod peřinu.