devátého

proti svým přesvědčením jsem zjistila, že když si dám do kafe trochu míň kafe, je pak lepší. o kousek.

včerejšek a vlastně i předvčerejšek byl fajn. ve středu jsem sice asi zvorala písemku, ale to naštěstí ještě nevím jistě. ale potom, když ze mě spadl stres, přišla dobrá nálada. večer u fre byl klasicky příjemný a dýmkoidní a ráno unavené. el včera hledal místo v praze, kde by mohl pracovat, tak jsem mu navrhla, ať pracuje u nás. stejně tu už pracuje bsk a je to tu jako malá kancelář se spoustou kafe - a, jak vyplynulo, taky skoro nemožností pracovat, protože jsme se každou chvíli začali něčemu smát, nehledě na to, že duu já a bsk, které neví kdy přestat, co se týče nejrůznějších narážek, el značně seku... eh, tercioval. zejména oběd v domovské restauraci byl v tomhle ohledu smrtící.

škola, dvě hodiny na stěně a na závěr čína.

a úplně na závěr objevení úžasné kavárnohospody jen půl bloku od nás, if i lay here, if i just lay here, a já pak jdu domů a piju pozdní sběr z našeho sklípku, vršovice! a tak.

rozhovory. uvědomování. dlouhá noc a nedospalé ráno, sny, divné sny, doufám, že ne příliš prorocké.

zima. nějak se přes noc vypnulo topení.