if i lay here

life's like an hourglass glued to the table

(posledlost posledních dní: grey's anatomy. v porovnání s mými obvyklými humornými seriály nezvykle pohlcující. paralelní život, nedělám téměř nic jiného. strhávám se často mi tečou slzy, což je taky neobvyklý. spolu s chutí na čokoládu, ještě že vím že nejsem těhotná... sakra. asi si půjdu na dobrou noc pustit nějakou oblíbenou scénu.)

o víkendu se grilovalo, monopolovalo, zvracelo (já ne, to nejmenovaní) a tak. s mr jsme vyhrávali, takže to ostatní nebavilo. a opilého :m: jsem si odvedla domů a uložila a on si pak nic nepamatoval.

minulou i tuhle středu jsem pobyla v sázavě (městu, ne řece) s rybama - minule jsme se mé ospalosti navzdory děsivě opili a já pak ráno fotila mlhu, včera to dopadlo o poznání líp a společnost +1 kotě byla snesitelně přehlíživá. uvidíme, jestli se z toho stane tradice, chtělo by se, ale kdo má pak dohánět ty resty. a kdo si má ty resty nakládat, že, jenže ono to chce stůl a pračku a bůh ví co... a někdy ani nevím, jestli chci, ale řeka nese a když přestanu plavat, tak se utopím.

and these mistakes you just make them again

a taky jsem byla včera u blanky a bylo to fajn, bylo to milý, bylo to... povídavý a krmivý, co naplat, blanka je máma. takže jsem se najedla nejdřív tam a pak ještě s fre a elem ve městě u řeky a pak jsme se podívali na krtečka, kde rodí zaječice, což bylo psycho, a šli jsme spát.

a po jakýmkoliv dni, a že tenhle byl dobrej, takovej ten den kdy máte pocit že se vám nic nebude dařit a pak to jde skoro samo, dokonce i na cvičení z pravděpodobnosti něco víte a všechny ostatní cvika končej o půl hodiny dřív, po takovymhle dni je nejlepší zalízt pod peřinu a přitulit se.

(a scéna v posledním dílu druhý série... vášeň, hm, divný slovo, nepsala jsem o tom, že to je divný slovo už někdy?)

nikdy jsem nečekala že bude život lehkej, ale možná je moc lehkej na to aby mě motivoval. to není rouhání, ale radši to zaklepu - a dobrou.