k půlnoční večeři kila smíchu. excitovaně, mimo čas. p* brnká na kytaru za mými zády, venku sedají stíny na louku a všechno mi vrtá hlavou. moc kafe a málo spánku, už to začíná, studená poetika pozorovacích nocí, ohromný žlutý srpek za pár hodin nad východem. hypnotizuju hvězdy, znovu mě fascinuje zcela nevědecky se zahledět do tmy nad sebou a letět, jako loni pozorujeme na vodárně, vítr studí. přežijeme?
ať chci nebo ne, pocity mě ovládají. probouzím se v jiném světě.
No comments:
Post a Comment