grey with orange sparkles

vlastní bydlení je uvolňující.

sny. vrací se mi tady sny, ve kterých je děj, které jsou živé a které si pamatuju. dneska se mi zdálo o sněhu.

a nějak nestíhám psát. není o čem? jednu z prvních nocí tady jsme se opíjeli s ivou a vaškem, což jako vždycky skončilo naprosto zběsile. hráli jsme i've never, vypili bílý rum, tuzemský rum, dozvěděli jsme se spoustu věcí, které jsme vědět nechtěli.

pak jsme hosty posadili na tramvaj, co nám stojí hned pod oknem a nešli jsme spát.

a celé to začalo jako nevinná dámská jízda.

a včera jsme byli s kulidou, chininem, dž (vůbec, ale vůbec se nezměnil) a jeho kamarádem na autíčkách. :m: mi vystřelil zelenou růži a když jsme odcházeli, hrála fontána.

pouštím si on an island. spousta pichlavý hudby poslední dobou nějak obrušuje hrany.

na podzim máme plány, spoustu plánů, těším se. počasí už stejně podzimní, za oknem je fůra šedých mraků. asi je čas zase mrznout. a budou vánoce.

a v neděli jdem se šéfem na houby. snad porostou. a teď hurá do velkého města, pro knihy, věci, sladkosti a smetanu do kafe.

home sweet home

otazníky

myšlenky jako hladké ještěrky mi klouzají hlavou, nemůžu je zachytit (citát z knihy čarodějnice a déšť). tak nějak to je. příjezd z expy, samozřejmě ospalý a tichý. trocha bezmoci rodinné, v pondělí večer stěhování, samozřejmě pršelo, cestou do vršovic přes otakarovu. nevím, jestli to jsou kruhy, ale radši se ani nepokouším nic analyzovat nebo o něčem přemýšlet.

hučí mi v hlavě. nějak jsem si přivodila rýmu a nejenže mám rýmu, taky jsem pěkně mimo. což nevím jestli je pro první noci ve vršovicích dobře. přijdu si rozplizlá a unavená, pořád, možná deficit z úpice. možná málo kafe.

možná neurčitost. rozhodli jsme se správně? zvládneme to? pořád zapomínám, že jsme nemohli jinak, pořád se mi těžko odpoutává od všeličehos.

expa byla až zvrhle průměrná. průměrně horka, průměrně deště, průměrně alkoholu. jednu z nocí, o kterých jsem psala, přede mnou vyvstala minulost a - ani mě nevyděsilo, jak je vzdálená. zřetelně jsem cítila bolest, jako za příběhem, kterej jsem si vysnila a kterej se nikdy nestal. vyděsilo mě, jak málo mi zbylo, jak málo toho cítím, jak hluboko pohřbené vzpomínky, když vyplujou na povrch, považuju téměř za nereálné. vážně? vážně jsme spolu někdy žili, milovali se, chystali si ráno kafe, hádali se? pochybuju o tom, stejně jako pochybuju o všem, co je mimo kruh mojí reality, stejně jako pochybuju o sobě uvnitř kruhu.

asi je to těma změnama, nebo možná jen tou rýmou. co nejrychleji se uchopit, uvědomit a žít. snažím se být co nejpozitivnější a jsem ráda že žijeme. že si rozumíme. že umíme oba improvizovat, že můžeme pít ráno kafe, že máme pekárnu před domem. a nesmím zapomenout slunce a blížící se podzim (letos se bojím zatím nejmíň, i když pořád trochu jo.)

link - to bylo v neděli.

zexpy osm

nade mnou se ženou mraky, všichni odeěli jíst a mně hraje dark side. tak intenzivně, jako už pěkných pár měsíců ne. každý tón se zaryje. usnu a v polospánku mě volá :m:.

a pak v ph sorrow a high hopes a klasiky obecně. je pozdě.

what the fucking ever.

zexpy sedm

včera večer: společnost dýmka víno hvězdy dire straits perseidy kuře redhoti

a :m:

prostě expediční večer jak má být. nikdo nečekal, že bude jasno, a tak jsme pozorovali dobrovolně, meťasy lítaly, řvalo se stop a kurva a kurwa a pak nás zahalila mlha.

někdo nejmenovaný mi včera řekl, že je mu smutno, protože ta komunita se mění až příliš rychle. protože si myslíš, že je pevná jako skála, ale ona ve skutečnosti není o nic pevnější než bláto. pokud je to pravda, pak jsme pokrk v bahně. a vlastně je to celkem sranda.

zexpy šest

ve snu je obloha oranžová a jsou na ní čtyři duhy. přijde mi to normální.

půlka za námi. marně přemýšlím, co jsem dělala ten první týden loni.

stalo se toho dost. janiny narozeniny, tequilová smršť. tak hrozně jsem se chtěla neopít, až jsme s ivou skákaly do bazénku a pak vzniklo množství zábavných fotek. tak nějak samovolně.

jako vždycky se dějí divné věci, takže máme o čem mluvit.

jako vždycky... děsí mě ty léta, kdy jsem sem nejezdila, určitá esenciální podoba expedice, která zůstává v hlavách ostatních a kterou tady vždycky cítím ve vzduchu. spolu s lítostí, jak je mi prázdno po něčem, co jsem nezažila.

vnímám. až moc. jako vždycky. magnetismus na myšlenky, magnetismus na bolest. když v pátek v noci jdeme od žižky, nevím nic, protože mě s intezitou blesku zasáhly nechtěné vzpomínky. zatímco se tady cítím nesmírně vyrovnaná s něčím, jiné věci mně ještě straší. potlačila jsem toho hodně - pro svoje dobro.

a vím už, proč se tu tolik pije. protože expa otvírá a to bolí, protože se chceme vnímat víc a takhle je to jednodušší.

v pátek v noci jdeme od žižky a na pozemku potkáme opilého faráře. a taky gustava, kterého jsem neviděla od brněnského apa před dvěma lety. a když pak do rána sedíme v ph, tak mě skoro dusí jeho radost z toho že je tady. jak jsou tady ty emoce hmatatelnější, stačí trochu vnímat. a pak to zapít, protože nic není ideální.

je zima a dneska jsou perseidy. je zima a došlo víno. a to jsem si říkala, jak tady nemusím přemýšlet.

zexpy pět

nothing seems real i'm starting to feel lost in a haze of a dream

unavenější než včera večer? neexistuje. (upadám o půlnoci a spím.)

řešení. noc plyne. najednou sedíme a otevíráme témata dříve neotevřená. a jde to samo. až je mi z toho křehko, z té náhlé blízkosti. jojo, expa. buvol otevírá tokajské jen o chlup mladší než moje sestra a popíjíme. chvíli je to až absurdní.

na severu třískají blesky. rozsviť, směju se, když cosi hledám ve stanu, světlo sem! a blesky, hromy, okolo, na obzoru, jak to mám ráda, projít okolo rizika, hlavně nic neriskovat. kde je to já, který běhalo někde v bouřce? pro který byl život děsná výzva, který se nebálo? jojo.

more than anything i want to fly

realita mi může.

kam dopluje tahle noc. expa je živej tvor, musíte se přizpůsobit. nebo pohltí. mám na okraji všech smyslů nezřetelnou vůni z loňska. boba marleyho už mám plný zuby a de facto alkoholu taky.

more than anything...

no nic. spát. žít. o pohledy z úpice se hlaste v komentářích :)

zexpy čtyři

k půlnoční večeři kila smíchu. excitovaně, mimo čas. p* brnká na kytaru za mými zády, venku sedají stíny na louku a všechno mi vrtá hlavou. moc kafe a málo spánku, už to začíná, studená poetika pozorovacích nocí, ohromný žlutý srpek za pár hodin nad východem. hypnotizuju hvězdy, znovu mě fascinuje zcela nevědecky se zahledět do tmy nad sebou a letět, jako loni pozorujeme na vodárně, vítr studí. přežijeme?

ať chci nebo ne, pocity mě ovládají. probouzím se v jiném světě.

zexpy tři

důvěrně známé pocity. teplo se provrtává kůží, dlaně voní sluncem, teplo je synonymem všeho. krátkodobé chvíle samoty versus obecný smích.

a jako železný piliny pachuť. přílišný vhled do zákulisí. manipulace. hlavně chladnokrevně. pomalu dýchat.

někdy jde o víc než jen o to ztratit tvář.

a nohy studí, sakra.

zexpy dva

pět věcí.

zaprvé talíř pohozený před stanem, anarchie!

zadruhé stíny na měsícem osvětlené zdi

zatřetí pavučina vzpomínek při pohledu na tvoji tvář

začtvrté střípky tepla

zapáté dýmka po pozorování

ale jo, jde to.

zexpy jedna

běhací syndrom. času je málo, takže není čas pohybovat se pomalu.

800

příspěvků. ať žijí moderní technologie! sedím na benzínce, mám net, a mít nabitější baterku v notesu, vrrr, stáhla bych z foťáku obrázek autíčka, naloženého až po střechu. anebo radši ne, je to trabant. hoho, a cesta do úpice pokračuje.

i do believe it's starting

...good. mám asi tak pět minut, než upadnu do komatu. pořád běhám někam, něco sháním a na cestě pro něco zapomínám, pro co vlastně jdu. můj batoh má asi dvacet kilo, je v něm neidentifikovatelné množství věcí, které jsou naprosto nezbytné pro přežití, včetně jedněch šatů, jednoho minimedvěda, dvou knih, z nichž jedna se jmenuje "základy anténové techniky a šíření vln" nebo tak nějak, jednoho stroje na kafe, trojích náušnic (mohla bych si vzít aspoň řasenku, co) a dalšího.

vzhledem k tomu, že si :m: zlomil zub, já mám opar jak kráva a pms křeče, v garáži parkuje trabant a pozítří to začne, řekla bych, že toho je až až.

třeba to přežijeme. když nic jinýho, letos nebudou žádný zlomený srdce.