vážně tam je slit my throat? teprv teď mi to došlo. čtu deník, co jsem psala po expě. bylo toho nad hlavu, byla jsem v tom až po uši. všichni to viděli. a já si to nemohla přiznat. život je zvláštní. zase odplouváme, staré bolesti jsou jako šutry na dně. skřípe to. žárlila jsem na expě na lucku, našla jsem to napsaný, ale k manipulacím bych se nikdy nesnížila. měla jsem toho sama. nad hlavu.
je mi smutno, tak nějak. tehdy když jsme šli opilí z pouti, když nezbývalo než se opít, ne abychom zapomněli, ale abychom nebyli schopni mluvit, jsem šla sto metrů od náměstí na záchod mezi domy. oči jsem si utírala listím, protože mi došly kapesníky. :m: něco vyprávěl, už si moc nevzpomínám. bylo hrozně oranžovo od světel.
když jsme loni v červnu grilovali na strahově, odbíhaly jsme s ivčou na záchod do křoví a řešily pocity viny. nemůžu - nikdy nebudu - jako ona. i kdybych se jednou naučila lhát, :m: bych lhát nemohla nikdy. moje svědomí je křehký. jednou to bolelo dost.
jedna krysa stačí. wtz.
No comments:
Post a Comment