sedím sama na verandě a voní akáty. vždycky, každoročně, podléhám týhle vůni, která v noci, hlavně v noci, zamořuje okolí.
podléhám samotě, :m: je v polsku. vždycky se těším, jak budu mít čas na sebe a vždycky mi začne chybět, ještě než vyjde ze dveří. obleču si jeho svetr. voní.
celej den mám chuť na sladký, celej den nic nedělám a když se večer odhodlám začít s prací, zjistím, že potřebný soubor nemám. taky možnost.
včera grilování na strahově, oproti loňsku méně lidí, méně emocí. když klopýtáme z kopce dolů ve tři ráno tak mi dojde, že navzdory sama sobě tohle potřebuju. tohle chci. že minulost šminulost, jak by řekl bsk. že mít s kým jít domů je - no, milá deepriver, máš pravdu. ono to bylo hezký, být středem pozornosti, ale odcházela jsem sama. ono to bylo hezký, být sama, ale.
zítra. asi budu pracovat z domova (tentokrát skutečně) a až se to přižene, vylezu ven. škoda, že okap končí nad zemí, vlezla bych pod něj. hlavně ať ta bouřka skutečně je.
a film (bsk, hledej:). a v pátek snad rande v brně pod ohňostrojovou oblohou a v sobotu dámská jízda s bsk a liou.
a já jdu spát.
No comments:
Post a Comment