a není a není a není

to fér

levou nohou z postele a v autobuse místo abych dělala přípravu na měření rozmotávám pár kruhů, co se mi v hlavě zamotaly. jdu správně, i když s řešením to asi bude horší.

autobus přibrzdí, před sebou, za sebou, kolem sebe všude volno.

pouští veverku.

a když mnou projede náhlá sympatie k řidiči, který předtím odmítal otevírat přední dveře, když mi je dobře s pocitem, že svět třeba ještě není tak hroznej, když tohle všechno fragmentovitě ve zlomkách vteřiny uplyne

veverku srazí vedlejedoucí auto

ještě že vystupuju. schovávám se za amplitudovou modulaci a nepokrytě mi tečou slzy. asi jsem vážně divná.

malý krvavý tělíčko.

asi jsem -

svět je zlej.

a není to fér.