something borrowed, something blue

stíny stromů se houpají po zemi a podrážejí mi nohy.

poslední dobou ztrácím věci a zajímalo by mě jestli to znamená, že je nepotřebuju a že se oprošťuju od své pošahané pověrčivosti, nebo naopak že se ztrácím a rozpadám i já.

předspánkové neurčité plány na pobyt v egyptě - někdy - ve mně vyvolaly sny, kraviny, ale o egyptě. stačí našetřit na letenku. hrozně se chci vrátit, nechat se zmámit tamější realitou natolik, že budu ignorovat všechny nepříjemnosti, spát v hotelu dahab na střeše, propadat každé kočce kterou potkám, cítit se zcestovale a intenzivně.

je to zvláštní potřeba vracet se, silnější než objevovat. je to výjimka, nebo bych se takhle cítila ohledně každého místa?

jako vždycky, když jedu zčervenovínovaná domů, vyrojí se mi myšlenky, které zase zapomenu. když jsem vyrážela, tak svítilo slunce, tak bylo jaro. every me and every you pouštím si, ale když klopýtám větrem a vínem domů, tak slyším coming home, coming home. buduju domov na internetu.