reflexe. mihotání měsíčního světla do snu a ráno prudké sluneční světlo. unlike december. dočítám posledního sandmana a vzhledem k tomu, že jsem četla trochu na přeskáčku, musím si celý příběh ještě trochu srovnat. v jedné předmluvě psalo něco o zažírání do mozku a nedání klidu. je to tak.
pátá knížka, a game of you, možná je a možná není nejkomplexnější. kdo ví. deset z deseti zrnek písku ode mě dostává
pro měsíční stezku
pro snová stvoření, která jsou uncreated v černotě jeho pláště.
a fables and reflexions, šestá knížka, složená z krátkých příběhů a nejdojímavější z nich, ten o orfeovi a eurydice, ten o lásce.
on je úžasný, to už jsem ostatně jednou psala. další dva členy jeho rodiny zbožňuju skoro stejně (může člověk zbožňovat boha? nebo musí?), jednoho, tedy jednu, lituju a k jednomu mám neutrální vztah - jaký jiný může mít člověk vztah k osudu?
nechci prozrazovat pointy, ale když se na konci the kindly ones setká se svou sestrou, budou ve vás třískat ohňostroje zmatených, protichůdných a strašně smutných emocí.
No comments:
Post a Comment