jojo. září měsíc a chlad proniká skrze svetr hluboko do kůže. je to zase tady. nikdy mi nevadilo horko; snad je to cosi kočičího ve mně, že neznám větší slast než se vyhřívat na sluníčku.
ale. ale ta zima. zmrzlé prsty, bolavá hlava, věčné pálení v nose, kterého se nemůžu zbavit.
a obloha je jasná a měcíc krutě studí v očích. půl roku přede mnou, půl roku zimy, která mě už teď vysiluje, atrofuje, paralyzuje, a to je teprve listopad.
a já jsem ten nejzimomřivější člověk, co znám.
Docela te chapu. Ale chvili zimu budeme brat jako docela veselou zalezitost a depresi budeme az tech par mesicu po Vanocich.. Odvahu :]
ReplyDeleteodvahu mám, a zrovna teď nejsem nalepená na topení. to je asi pozitivní, že :)
ReplyDeletea ještě k tomu vánoce... no aspoň se opijeme vaječnákem a pořežeme o rozbité ozdoby a nebudeme řešit, že je nějaká zima. :p