stejně mi to nedá

a bilancuju. moje pocity? křehké a bláznivé.

úleva, která mě trochu mrzí. žiju ze slunce a z vody. z temně hnědý vltavy a barevnejch listů. je to sakra těžký. beru si sílu ze všeho, z čeho to jde. jsem u našich pět minut a už jsme se stihli pohádat, z čehož mám zcela jasnou a neochvějnou jistotu, že na tohle dlouhodobě mít nebudu. ve škole jsem třetí týden a připadám si naprosto mimo. ne bez vůle, jako kdysi, to se dalo zvládnout, ale bez šance. že to nezvládnu ani kdybych chtěla. ale zároveň strašně moc chci. a zároveň vím, že můžu. snad.

a žiju. nejím a nevnímám a každou chvíli mi tečou slzy, ale tohle je moje forma radosti.

jako bych překročila vlastní stín. vím, že jsem se rozhodla správně. doufám. doufám, protože chci. dýchám a utírám slzy a netuším kolik to může stát, ale 2:14 hovoru za hranice je tak krásnejch.