lonely rivers flow to the sea

ještě není tolik zima.

ještě ne.

ale je říjen. a oknem sem proudí studený vzduch. hosté odešli a mně zbývá uklidit. odešli a já jsem nevyspalá a děsivě smutná. this was supposed to be my world. když jsme se v pátek sešli pod koněm, byli jsme hrozně veselí. jeli jsme tramvají a pořád jsme se jenom smáli. citovali jsme trpaslíka, opili se, grilovali. bylo to fajn. expediční duch se nezapře.

ale teď ráno je venku tak strašně nehmatatelně. takovéhle světlo bývá uprostřed zimy, kdy se slunce drží někde dole u obzoru celý den. vítr ohýbá topoly a mraky se rozplizle plazí po zemi. a sem tam prší.

horkou sprchu, co smyje slzy. kafe silné jako nejčernější noc. mám hrozně silnou potřebu neexistovat. a zítra začíná semestr. a já, s přehrávačem v opravě, opráším discmana a vypálím si nějaké depresivní cédéčko na cesty prahou.

už nemám sílu škrtat čárky na monitoru.