memories of everything of lemon trees on mercury

now we are lost in this perception of summer
now we are lost in the winter shades

jedu do brna, po dlouhé době na dýl než jedno odpoledne. hm. najednou si nejsem jistá, že - mít možnost se rozhodnout - chtěla bych brno vůbec kdy poznat. mluví ze mě hořkost - včera jsem měla sen, že myju mastný talíř a nejde a nejde to dolů - tak nějak to asi vypadá v mojí hlavě.

brno je pro mě mimo expu pořád největším symbolem svobody. (no právě.)

zjišťuju, že palcem na noze usilovně vyťukávám rytmus o zásuvkový kolík.

včera mi mimo jiné bylo špatně - jediná pozitivní věc na kocovině je tenhle stav: ležím na posteli, nebolí mě konečně hlava, ale jsem strašně vyčerpaná. myšlenky mi běží zcela volně, asociují se, proplétají. padám do spánku, probouzím se, před očima obrazy, rozhodně je to zajímavé.

díváme se na věčný svit neposkvrněné mysli. taky bych chtěla modré vlasy. nebo oranžové. :) přemýšlím, jestli je něco nebo někdo, koho bych chtěla vymazat. asi ne. asi přeci jenom beru svoji minulost jako součást sebe, i když je to kolikrát - řečeno expedičně - napiču.