jsou místa, která, nikoliv vědomě, nechávají otisky. rohy, náměstí, sloupy, dlaždičky. stromy, balkony, stíny. to je můj svět. prchavé záblesky minulosti, které občas zjasní a já se za nimi bezhlavě pustím. mihotavé přísliby budoucnosti. občas zjasní a já se řítím někam.
někam. a sladká, oslepující, bláznivá přítomnost.
nežiju minulostí. sebereflexe nebyla nikdy snazší.
to že si pamatuju, je věc jiná.
No comments:
Post a Comment