"nikdy jsem nejezdila na snowboardu""ty opice"

po dlouhé době lítací sen. střídání pohledů; stojím na střeše a přichází kdosi, kdo se vrhá přes okraj dolů - na zádech má bílá křídla - snad inspirace liiným tričkem. a najednou jsem já tím kýmsi a jsem to já, kdo letí. mám trochu problémy s přílišným vědomím, asi jsem napůl probuzená, takže občas nevidím nic okolo, jen cítím let. ale pak zase brázdím vzduch nad ulicí, (jsem neviditelná v autobuse kdesi v číně) - a vůbec, jaký lepší důkaz k tomu, že se párty vydařila, můžu mít?

kromě výborného masa (dík zwířeti), výborné bowle (dík mně) a vína hlavně výborná společnost (dík všem :). ze začátku moje mírná nervozita, kterou jsem zahnala dvěma skleničkami merlotu, pak nedostatek tahounských osobností, kterou jsem se snažila zahánět předstíranou roztomilostí (hihi) a pak už jen zábava a zábava. házení klíčů nově příchozím, povídání. vtipkování. a i never, aby bylo trochu veselo, a integrace mojí sestry do mojí společnosti. a vodnice, meloun s lékořicí a banán s čokoládou a v důsledku mého geniální nápadu se sezením na zemi i soutěž o to, kdo převrhne nejvíc sklenic (samozřejmě, že s červeným). zcela trapně a nezaslouženě jsem vyhrála já (dáno tím, že jsem coby hostitelka musela nejvíc vstávat), i když zwíře jednu zvrhnul ještě zcela střízliv ráno. takže tak.

mohla bych dodat něco o tom, jak jsem se rozhodla zbláznit a vzala jsem si kravatu, kterou se mě pak pp a m. na přeskáčku snažili škrtit, jak nám za zády strašně pršelo, jak jsem dostala sedmibarevnou mikinu (sounds like dark side:), jak jsme nečekaně převrhli vodnici, jak jsem od bsk dostala cd se slovy abys měla doma nějakého toho zrzavého ira (jak ví, že tohle byl vždycky můj sen?) a tak dále, ale -

pp se rozloučil, neboť ráno odjížděl domů na slovensko, ondra se opil a pak nám utíkal po čtvrti s obrovským deštníkem v šíleném slejváku, m. usnul na verandě (s namalovaným srdíčkem na čele a nápisem my tě všichni máme hrozně rádi na (tuším) levém chodidle) a já jsem na závěr nemohla ve svém starém oranžovém miniaturním pokoji usnout smutkem nad tím, že už tu nebydlím.

třeba budu s dalším ukrojeným rokem cyničtější.