kapučíno-presso-čaj-čokoláda-čaj

aneb úterní maraton teplých nápojů. aneb stěžovací příspěvek. je fakt zima. už mě to sere.

sbírám zápočty - tak nějak mimochodem. pořád nevím, jestli chci nebo nechci studovat dál, ale těm drobným nezaslouženým úspěchům se nebráním. i když mám pocit, že některé předměty, zatím v kolonce "později", pro mne budou neprůchodné prostě vždycky. proč se nedokážu něco naučit jako na střední? třeba nazpaměť? dnes jsem seděla dvě hodiny ve studovně, kreslila grafy a schémata - marně. nepamatuju si nic.

eggnoise byli skvělí. jako vždy. poskakováním na nádvoří jsme se i zahřáli. a pak čokoláda v absolutu, tam ji prostě dělají nepřekonatelnou (minach not included) a zpátky do prahy. má to něco do sebe; pět hodin cesty tam a zpátky, to se člověk bude raději učit, než se dívat z okna. a středeční zkouška: postrach pan docent se mnou konverzoval o němčině, rozpadu čsfr a svojí vnučce. tak nevím. nakonec mi napsal dvojku. lepší to nebude, řekl a já se spokojeně zašklebila s tím, že to je velmi dobré - no, však se to tak jmenuje, já jsem to nevymyslel.

ha!

dneska další boje o zápočty a pak nějaké to víno - a teď jsem, probuzena, přes hodinu vzhůru a nemůžu usnout. je mi do breku. kdykoliv se snažím počítat ovce (v duchu jim stavím i čítač, když už na tu školu chodím), napočítám tak do sedmi a sklouznu do klasického kolotoče zlých, nejistotních a vyděšených myšlenek, které opakují, jak jsem neschopná, nespavá a podrážděná (podrážditelná).

ani tu blbou mikrovlnku nemáme, i to teplé noční mléko (které stejně nepomůže; a já se tak těšila, že se konečně vyspím, ne, proč bych měla) musím ohřívat na vařiči

a chci spát, sakra, já chci tak strašně moc spát

a z neznámého důvodu vystupuju poslední dobou z pater nosteru o patro dřív než mám.

pozitivní myšlení: já přeci nepotřebuju spát. negativní myšlení: v práci budu nepoužitelná. ach jo.