zase kapky na skle

po včerejším dešti přišly ještě sny. taky o počasí.

v tom prvním vycházím z domu. je tma a strašně mrzne, tak moc, až se všechno třpytí. vždyť je přece léto, divím se, ale hledám rukavice a spěchám na eggnoise, někam do jakéhosi zakouřeného klubu, kde si objednávám guinesse a kouřím hřebíčkové cigarety dlouhé jako tužka. a z nějakého důvodu se tam vyskytují minimálně čtyři lidé, kteří hráli v posledních letech mého života důležité role. hm. no, že bych je někdy chtěla takhle pohromadě... :)

druhý sen, nad ránem, nad dopolednem, v polospánku. běžím po louce - snad je tam ještě někdo, vlastně určitě, ale na tom nesejde, protože to je ten nejbarevnější podzimní den, jaký jsem kdy viděla, oranžový, rezavý, cihlový, žlutý a kdoví jaký ještě, obloha je průzračná, tyrkysová... a já jsem šťastná. a vím, že je apo. takyhm.

a teď za oknem blýská, ze zvyku počítám vteřiny, jak je bouřka daleko, poslední apo v brně a listopadové ráno, don't dream -

a zaujalo mě.