nesnažím se profilovat jako ženský element naší školy; na oslovení pánové jsem zvyklá i při cvikách. ale přeci jen, nakolik musí být cvičící ignorant, aby takto oslovil pouze mě a kolegu?
jinak je mi hořkosladce, venku je věčně déšť na spadnutí. přijde mi, že na něco čekám. většinu zlých předtuch smazal dahab, ale stejně si připadám napjatá, nepozorná, na cvikách se mi pletly symboly, písmenka i drátky a nebylo to jen absencí ranního kafe.
je mi smutno, kolik toho napíšu, ty chvíle, kdy musím a potřebuju psát, se vrací spolu se vzpomínkami na loňské jaro - a všechno se mi to zdá zbytečné.
všichni někam plynem, bojím se ztrát.
včera mě bsk vytáhl na nieriku, kde jsem chytila křtěné cd sword fish trombones - i když nierika mě zaujala víc. ani jsme se neopili, a to jsme to měli v plánu.
a teď - dorazila jsem domů a nalila si víno, ta jedna sklenka denně je přeci zdravá. poslouchám meddle, a mám pocit že je všechno pomíchané. kde jsou ty potřebné reflexe? jaro prudce plyne k létu, dny se prodlužují, kopněte do mě někdo, ať to nezaspím.
No comments:
Post a Comment