doma...

tolik vody. ulice se lesknou, až mě bolí oči. tolik vody, jen kdyby nebylo tak chladno. praha je studená, o tom není sporu. ale přesto je nalézání všeho na svém místě poměrně příjemné.

včera jsem přežila tři cvika a z toho prospala dvě. neustále jsem cítila jak mi padá hlava. v tašce jsem našla pytlík kávových zrn v čokoládě, které jsem všechny snědla. bohužel, jejich vliv se projevil až o několik hodin později.

ale stejně. čtrnáct dnů jsem pryč a najednou, i když jsem ve škole do půl osmé, není večer tma. v tom je (i přes tu zimu) léto nadosah. příslib dlouhých a jasných večerů, zahrádek a teplých nocí.

ten chaos mi chybí. praha je jiná. jdu tmou a vodou domů, v uších floydy. připadám si neskutečně svobodná. ale ulice jsou prázdné. nikdo mě nezdraví a neptá se mě odkud jsem.

a místo koček akorát zbytky po psech.