spí už vláčky, spí už skripta...

divné pocity. nerozumím si?

o víkendu se mi podařilo spát nepřetržitě celých osm hodin. bez jediného probuzení. zázrak. refreshing.
chci psát, ale nějak to nejde. téměř neustále si v hlavě rovnám věty. doma, ve škole. ale nevím, co s nimi pak. zapomínám je. nedávají smysl.

škola mě děsí o něco málo méně. což nic nemění na pocitu její bezúčelnosti. první dnešní cviko, bylo z předmětu, kde ve třetím týdnu budu znovu začínat, poté, co jsem dvakrát změnila cvičícího. ten, u kterého mám být teď, je ten nejlepší. ale nevím, jestli mi to zaručí, že projdu. a na posledním jsme se posté opakovanou hlášku "napište si to někam na desky, tohle je velice důležitý vztah" nechali strhnout k citacím "pokryl jsem si tělo naprostým a kardinálním a přímo neuvěřitelným blábolem v hatmatilce".

loupu si půlnoční pomeranč.

třeba půjdu zítra fotit. třeba bude zítra dobře. třeba rozkvetou lípy.

nevím. nerozumím si.