je důležité si sednout, pojedeme dlouho. mám krátkou paměť. rozjezdem do bystrce jsem už tuším jela, ale takhle dlouho to určitě netrvalo. ne tak dlouho, než abychom stihli vypít většinu láhve skvělé dolské medoviny (a probrat klima posledních pěti let).
rada pro čtenáře: nikdy se nehádejte, kdy je svatý patrik. víte to, připíjeli jste si pravou irskou whiskey, ale ten slovák naproti vám to prostě nevěří. a pokud za cca dvacet minut vypijete cca třetinu láhve, tak se nepouštějte do debat o politice.
já s masarykem v zásadě souhlasím, slyším se říkat. (cože? a v čem?)
v nočním brně je cítit předjaří.
na privátě se sagg dívá na oldboye. těch dvacet minut do konce sleduju jemně rozpitým zrakem a snažím se chápat - ale moc mi to nejde. i tak to ale působí neskutečně depresivně. prohlížíme fotky a jsme zase monotématičtí. sagg usíná a my se ještě snažíme pojmenovávat tu mlhu, co se v ní pohybujeme od soboty. ale slova nestačí; ještě že stačí mlčet... a vědoucně se usmívat do noci.
ráno je jakoby mimochodem, na vlak v osm jsem opravdu nevstala a nijak mě to netrápí. ubíhá s kafem, župníkovým velmi vtipným popisem cesty do frankfurtu (link časem) a s, hm, ehm, ucpaným záchodem, proč se tohle stává sakra jenom mně.
jakoby mimochodem, ale náhody přeci neexistují, chci pauliemu ukázat stránky arrow rock festivalu. překládám text, co je tam hned na úvod, ale někde u slov "three-hour live show"mi čeština přestává fungovat. nejdříve zahraje most famous things a pak, after short break, he will perform the entire album the dark side of the moon.
chvilka maximálního duševního slintání. pavlov by se divil.
a někdo to vyslovit musí. jedem? žijeme jen jednou. chce se někdo přidat?
No comments:
Post a Comment