jaro se plíží ulicemi. vítr rve holé větve stromů, tají nechutné navršeniny nečeho, čemu se už dobrých pár týdnů nedá říkat sníh. co na tom že je teprve půlka února, na to se nikdo neptá. obloha je modrá a mraky letí. a já dýchám. a jdu a rozhlížím se a marně hledám spřízněnou duši, někoho, kdo by pochopil, že zrovna teď mám potřebu bloumat s foťákem ulicemi a klopýtat oslněná sluncem vstříc, někoho, kdo by se na mne usmál. a otevírám společenstvo prstenu, protože to je ta správná knížka do tohohle nechutně nadějného počasí.
No comments:
Post a Comment