nahoru a dolů a dámské jízdy

vstát levou nohou z postele. na squashi mám problémy s koordinací - já vážně bez kafe nejsem schopná fungovat. poučení pro příště.

večer spolužačce, která mi na hlavák nese skripta, ujíždí vlak. (zatímco čekám, obhlížím lačně tabuli s odjezdy. jela bych kamkoliv, ale 18:15 je tam i brno a já bojuju s opravdu silným pocitem nastoupit, odjet, třeba jen pro tu cestu. a pak mě zachvacuje nereálno, stojím, jako jediný pevný bod v okolí. já a nádraží a kolem je v pohybu všechno a čas může běžet úplně jakkoliv; nevnímám.) jdeme to zapít, počínaje pivem, konče velkým (opravdu velkým) rumem.

pak spěchám na sraz s barborkou a padají ohromné vločky. všechno je ten večer podivné, úplně všechno, včetně spousty otravných cizinců. ve velrybě si dáváme kafe a já vyfasuju cukr s písmenky e a v. chybí jenom hvězdička.

sněží ještě víc a já se směju, když vyprovázím barborku na metro. spadla mi vočka do voka - jéé, vážně jsem řekla vočka? skoro mám chuť začít tancovat. jako ty vločky. letět. snažím se vtiskávat si do paměti věty, které mě napadají. pletu si život z jemných nití zážitků, napadá mě, jenže je lehký se zachytit a začít se dusit. vločky mi padají na vlasy, drží se mi na řasách, šimrají mě na nose. s esme se setkáváme před kapounem a je jasné, že tenhle večer bude drsný. tři drinky ve mně zmizí nebývalou rychlostí a už moc nevím, o čem mluvíme. touha opít se je ve mně dlouho, zkouškové už trvá nějaký ten pátek. potom doráží zwíře. to je dobře, že jdeš, já už jsem všechno propila, vítám ho. vypiju ještě dva drinky a bavím se nafukováním reklamního balónku gauloises. a jak se tak teď dívám zpět, oh my. zase tam nějakou dobu nepáchnu, já na ty triky sladkých koktejlů skáču strašně snadno.

dž má uzávěrku, tak proč ho nenavštívit. (chudák.)

beetlejuice. vyslovit znamená zahnat? snad.