stahují se mračna a kruhy. zápočet za zápočtem. rozsudky... a do zimy se mi fakt nechce, choulím se v labu a představa těch bůhvíkolika pod nulou, co tam venku jsou, mě upřímně děsí. i když - vlastně tam před chvílí sněžilo. to jen tady není vidět skrze žaluzie, jako by denní světlo bylo něco, co mé spolužáky závisláky rozloží a rozežere. ani bych se nedivila.
připadám si apatická. nemístně. snad je to jen tím, že tak málo spím.
podvědomá přání se plní. to, aby sněžilo, to jsem měla včera, když jsem stála na zastávce a sledovala páru, ve které se mi rozplývalo světlo lamp. někdy mívám pocit, že se plní všechna.
nevěřím na náhody. jen mě fascinují řetězce příčin a následků, které nás táhnou napříč životem - bez vůle? i kdyby.
zívám. obvykle bývám touhle dobou vzhůru sotva pár minut.
hele.
No comments:
Post a Comment