"ten koncert byl vážně super"

středa: poslední autobus s výjimečně jasnou hlavou. obloha posypaná třpytkami. (that's the moon.) nádhera. zima. ne jako den předtím - podivná obloha bez mraků i bez hvězd.

cestou na veletržák čekám na tramvaj. kolem projde parta mladíků, očividně konzumujících džus s vodkou. buď toleratntní! zařve mi v hlavě, když se chci začít pohoršovat - také jsme to dělávali. vzápětí proběhne výroba dalšího mixovaného nápoje - ovšem prázdná petka letí na zem, stejně jako špunt a krabice od džusu. tak to ne, myslím si, to za našeho mládí nebývalo a tenká hranice mezi ironií a zbabělým komentováním skutečností se bortí.
ironie mě ale nutí k hlubšímu zamyšlení. stará nebo mladá? nepatřím nikam. už od základky jsem si připadala permanentně mimo. a od té doby, co jsem na hvězdárně, se pohybuju mezi lidmi o několik let staršími - počítám se mezi ně, oni mě berou, ale stejně končí vejšku, když ji já začínám, žení se a čekají děti... což mi nevadí, já nikam nespěchám, ale tímhle je všechny trochu ztrácím. ale bavit se s těmi, hm, mladšími? 1984, to byl ten poslední dobrý ročník :)

(což mi připomíná, že jsem tuhle ráno na zastávce měla dojem, (protože nevidím zrovna nejlépe) že osoba, která se ke mně blíží, je moje sestra. že není jsem zjistila, když byla ode mně asi pět metrů, ale vyděsilo mě, kolik tahle společnost produkuje zoufale podobných lidí - k příležitosti výročí sametového harašení mám sto chutí se začít hádat, že nesvoboda konzumu není o nic lepší a že hranice, které nejsou viditelné jako třeba ostnané dráty tu jsou stále, ale proč se tím trápit. tehdy musel člověk prostě nějak přežít - dnes je to úplně stejné. ono to všechno dávat smysl nemusí.)

radši si, děti, hrajte s google earth :)