města v hlavě

dívám se. poznávám londýn a trávím hodiny pojmenováváním míst podle mapy, greenwich, london eye, trafalgar square. je to jako zaříkávadlo, exotika něčeho vzdáleného a přitažlivého. hyde park. virtuální prohlídka města. a to jsem ještě ani neotevřela neverwhere. blackfriars, islington, ravenscourt. poetika města pod městem, kdysi jsme přeci srovnávali; v praze je taky anděl. vzpomínám a konfrontuji; vždyť jsem šla právě přes tenhle most a tady u toweru jsme vystoupili z metra.

obrázek pro fajnšmekry:

ale ve stockholmu bloudím. nenajdu tu centrální stanici metra, kde jsme s ivčou sledovali fontánu zespoda. ba ani královský palác. některé vzpomínky jsou asi příliš vzdálené. jih švédska je rozmazaný a dánskému městu, kde běhal šílený kralevic s lebkou v ruce, přezdívají elsinore.

co zbývá? je toho tolik, že si nemůžu vzpomenout, anebo tak málo? přístav v calais. pláž v cassis za jednoho horkého srpnového dne, jednoho z těch, pro které opravdu stojí za to žít. snad by tu byla i ta benzínka před norimberkem. a rue de napoleon, mezi horami...

co teď? luzern, zurüch, bern? ženeva? ženeva. je tohle pont du mont blanc? jet d'eau? procházky nocí, debaty o smrti, stejné kašny na každém rohu, tři roky nazad, to město jsem si zamilovala za dva dny natolik, že kdyby se tam mluvilo jakoukoliv jinou řečí, jsem teď právě tam. a i ty další. labutě v lázeňském vevey. zurüch, nepodzimně podzimní slunce, zralé fíky, listy jinanu. nádraží, kroky listím na břehu jezera. žluté přechody a zrovna teď vážně živé slunce v paměti.

a na závěr: eipel. kličkovat mezi minulostí tam a sem. včera, loni, stovky let nazad. hledám krásu míst a měst, která chci jednou vidět a toulám se těmi, kde jsem už byla. co to o mně vypovídá? nejsem - tak pro informaci těm, co mě z toho obviňují - čistě negativní tvor. i've got electric light and i've got second sight...

kočka: měkký nezničitelný robot; dar přírody určený ke kopání, neklape-li nám řádně domácnost. [a. bierce: ďáblův slovník]