shine on...

dnešek je houpací. nahoru a dolů. ráno klid, v poledne depka, večer klid. tristní. ale od začátku.

neměla jsem ten deník otevírat. ještě před chvílí jsem psala nau, jak nepřemýšlím, jak jsem příjemně otupělá. a najednou sedím a koukám do prázdna. živá vzpomínka, mrtvé srdce. zima. venku se zatáhlo. vevnitř se zatáhlo. potřebuju kafe. moc kafe. a oranžovou pililulku štěstí, aby mi nebylo zle.

vydávám se na procházku. snažím se fotit, ale po chvíli mě myšlenkové pochody nutí vyndat sešit a črtat řádky a písmenka. cáry oblohy. pain is a square. geometry is helpless. bloudím petřínem s within temptation v hlavě. i feel so cold inside, sorrow has frozen my mind. sorrow, opakuju si. vnímám podzim. s esme sedíme na lavičce před hvězdárnou a shodujeme se, že smysl nemá nic. kolem běhají děti a já jim závidím. nadávám na břízy, protože vypadají pořád stejně. netrápí je to co nás. vlají jím vlasy ve větru. pořád stejně.

a cestou domů se smutek náhle vypařuje. mezi mraky vysvitne sluníčko a automaticky se mi v hlavě rozezní coming back to life. ještě žiju, křičím v duchu na zářivé barvy okolo i na tubičku od lentilek napíchnutou na plotě. ještě by mohlo zapršet... podzimně.