zase jsem zapomněla nadpis

nějak se mi nechce psát. rozhodovat se je strašné. ale pořád je to možnost. ve skutečnosti nejsme svobodní. k rozhodnutí nás nutí okolnosti. ty okolo. a ty v hlavě. rozum? zůstávám v praze. zkusím to. a možná hlavně proto, že je to jednodušší. nechce se mi mluvit o tom proč. je to vlastně skoro jedno. je mi tak nějak zvláštně smutno. z rozhodnutí by měl člověk něco získat, ale nic nebude jinak, zůstávám, nic nebude nové. získala jsem akorát jistotu. stejnost. z toho je mi smutno a šedivo. jako bych si zavřela dveře. ach jo.

je mi fakt smutno. děsně. jenže já beru všechno definitivně. a ze všeho dělám problémy. takže hlavu vzhůru... (když tenhle semestr nedám programko, tak mě vyhodí... a když mě vyhodí, tak půjdu do brna na svoji vysněnou geografii... a vůbec. třeba mě vyhodí :)