ořechy se blíží. a nejen ořechy

poprvé jsem si toho všimla na nádraží v jaroměři. a to nebyla ani půlka srpna. slunce tam svítilo tak nějak zvláštně. dožluta. podzimní světlo, napadlo mě, a už jsem se toho nezbavila, od té doby vím, že se blíží.

a těším se na listopad, na ranní mlhy a déšť a těšení se na vánoce.