nočně iv aneb live 8 podruhé

je skoro půlnoc, a z kostela zvon...

ále. je skoro ráno. noc na hvězdárně. ráno na hvězdárně. všichni už dávno spí, jen já se ještě dívám na live8 a čekám... ze setrvačnosti. že se mi teď nechce to vzdát, i když ten opičák williams tam zaclání už půl hodiny a já chci vidět floydy, trapně přesně totéž, co mám doma nahrané už dávno.

jsme generace na hraně. co nás ještě čeká? naši rodiče to měli všechno. hippies a 60tá léta. přistání na měsíci. beatles, zeppelíny, floydy, glam rock osmdesátých let, o to všechno jsme my přišli. všechno, co bylo nové, je pryč, opakujeme se, my, podivná generace, která si ničeho neváží a kterou je tak těžké šokovat. lépe řečeno, my, poslední generace. my máme ještě stíny. naše idoly, které krademe rodičům, ještě žijí. ještě se setkáváme, posloucháme the wall a máme doma elpíčka. zajímáme se o věci mimo internet, vídáme se osobně a objímáme se při loučení.

sotva jsem si stihla pomyslet, že už je fakt pozdě... a přišli. v 6:52. venku už je dávno světlo. a mně se zoufale klíží oči. ale dočkala jsem se.

don't be afraid to care
all you touch and all you see is all your life will ever be

jen pro mě.