nevěřím na náhody. a taky hodně píšu.

bohužel jen na papír. kostrbatě. ve vlaku, na cestě, na nádražích.

úterý: sedím ve vlaku směr hradec a říkám si, jihlava. můj přechodný cíl. město, které neznám, a to je dobře, protože cestu z úpice jinak lemuje vzpomínka za vzpomínkou. a já nosím černé brýle, aby nebylo vidět, jak mi občas tečou zmatené a nezadržitelné slzy.

jihlava. ale kdež. neutrální místa neexistují. píšu. už teď se tvoří historie. sedím tu, kouřím, piju kafe. a čtu sartra. jsem socka navenek. sedím na schodech a to stačí /.../ a já si zpívám comfortably numb, pořád dokola. je mi chladno. nikdy dřív jsem si nevšimla, jak cigarety praskají, když hoří.

náhoda? dnes otevřu sartra (to jméno se mi líbí, dodává mým myšlenkovým pochodům lesk intelektuálna :) a čtu: "znáte jihlavu, milostivá paní? je to podivuhodné městečko na moravě, kde jsem byl v roce 1924." (nevolnost, vydání levných knih - zase sockovitost - str. 312.) historie.

expa, expedice, mae... těšte se na fotky.