ex expa.papa

spala jsem asi deset hodin. za poslední tři dny. a děsí mně, že poslední příspěvek zní, jako bych ho psala ve dvě ráno se dvěma promilemi v krvi. a to byla asi celá má expa. nahoru, dolů. tohle jsou mé útržky... cáry papíru se slovy jako slzy, smích, hvězdy, kafe... cáry, které pomalu pokrývá podzimní listí.
(technická: nějak se mi nechce nahrazovat jména vícevýznamovými přezdívkami. myslím, že nehrozí únik dat :)
(technická dvě: na expě se -asi- -prý- neposlouchají jen floydi, ale důkazy chybí.)

část první, pátek až pondělí. sjíždíme v neskutečném horku. večer se jde pouť. happy, já a honza střílíme na růže a já z pěti ran trefuju pět špejlí. euforicky se směju a tančím s hlavou v oblacích. na autodromu se chováme jako děti, protože od toho poutě jsou, a na řetízkáči letíme, strkáme se, chytáme za ruce a točíme a pak sedíme na plotě a pijeme první, druhé, třetí... se šárkou, bárou a lenkou vedeme tažení proti chlapům a s michalem se snažíme přehoupnout houpací klec, což je zmařeno nízkým obsahem krve v alkoholu. následně, protože je první a poslední horká noc, lezeme do bazénku, smějeme se a naivně si myslíme, že nás nikdo (=happy) nefotí.

tohle mi splývá. pozorování. kalba v penthauzu. spousta hodin ve stanu s papírem a tužkou. spousta depresí psaná černým inkoustem. přednášky. čtení. nuda. zima. odjezd.

část druhá, pondělí až neděle. až dnešek. vážně to bylo jen sedm dní? vážně to byl celý týden? protichůdnost je další heslo na nástěnku. přijíždím. bez slavobran. louka je prázdná. a já jsem zatažena do kopule, je mi do ruky vložen plastový kelímek a do něj lita tequilla, zatímco je mi podáván kýbl s citrony a lahev od okurek plná soli. aneb janiny narozeniny. aneb je pět hodin odpoledne a v kopuli se válí tři lahve od zmiňovaného nápoje. a tady někdy mizí moje schopnost vnímat. což je stylový začátek týdne, protože většina dalších večerů se odehrává bez výrazných rozdílů.

noc na středu. kalba v penthauzu. polský punk. hudba, kytary, hektolitry dobrého vína a megalitry špatného.

noc na čtvrtek. kalba v penthauzu. hudba. zpíváme podle zvětšených textů na monitoru. rock in a hard place. karaoke.

a prší. chčije. slejvá se. a já bloudím mokrou tmou v mokré trávě. protože jsem asi moc pila a všechno usazené vyplavalo na povrch. stesky. obavy. nesmyslnosti života a neschopnosti jít dál. pocity, které jsou všudypřítomné, ale bojí se denního světla. studený déšť. horké slzy. schopnost to nevzdat nebo neschopnost to vzdát? zvíření. smíření. usazení. otherside. otherside.
otherside. a noc v nečekaném objetí...

čtvrtek. pozorujeme. zatahuje se. kalba. ještě více vína. ještě více zpěvu. pouštíme si live8 - samozřejmě floydy a jsme všichni naměkko. na parkovišti čekáme na východ slunce. a já běžím polem. šťastně. mezi klasy. krademe rohlíky. stěhujeme kontejner před auto. spíme pár hodin. přežíváme. pozorujeme. posloucháme floydy linoucí se po louce jako příjemná mlha, rádio penthauz. a opět přicházejí mraky, ale tentokrát kolem jedné vyrážíme do úpice a hledáme otevřenou hospodu, což se nám kolem druhé daří. odcházíme v pět. za světla. po spoustě piv a křupek a šipek a wish you were here z místního rádia, které nás tak příjemně překvapilo.

sobota, příprava na táborák. duševní. já bloumám, je mi zle, usínám a kolem páté se náhodou ocitám v hospodě na jedno, která na sebe záhadně bere podobu dvou piv a tří kafí, takže se mi ani nechce spát. na pozemek hvězdárny se stěhuje nepřeberné množství lahví. člověk by ani neřekl, že se dá v úpici sehnat tolik vína. piju své poslední kafe 12 ve 4. modří vědí.

a pak... pak to začíná. víno teče proudem, oheň praská, tančí do ohromné výše. v mojí ruce se zhmotňuje kamera a určitě přijde chvíle, kdy mě bude pár lidí proklínat, ale já za to vážně nemůžu letní noc temná jako hudba floydů, pochutnáváme si na nivě, na olivách, na opojném pocitu, že ještě chvíli, ještě jednu noc. a na šampaňském. a na vědomí, že se nám podařilo se krásně kolektivně opít a plán je splněn. všichni se objímáme. slabší povahy zvrací.
zase za rok, za rok... uteče to jako voda v úpě.

spíme chviličku. ráno už se objevuje mumraj, balení, úklid. myslím, že se poslední noc pije tolik hlavně proto, aby si každý namáhal paměť co bylo a co dělal a nemusel tolik myslet na to, že je konec. ale to jsem i tak pila málo. v horkém ránu se ploužíme po louce a chytáme smutné úsměvy ostatních. slova jsou maskou. slova říkají víc než mlčení jen zdánlivě. a my mlčíme. protože nemáme sílu ani potřebu předstírat, že se nic neděje. jeden po druhém se vytrácíme. poslední objetí, poslední ohlédnutí. rámeček ohraničující čas a prostor se rozpadá s každým dalším odchodem. poslední kafe a poslední dýmka. i don't believe it's bad...

nakonec utíkáme s megatěžkými batohy a honíme autobus, protože jdeme samozřejmě na poslední chvíli. já a happy jedeme vlakem. tiše, unaveně. dělíme se o sluchátka a wish you were here patří expě. a periferní vidění mě klame, každou chvíli mám pocit, že vidím někoho z expy v dálce, ale otočím se a vidím jen cizí lidi. (i teď večer mi rimmer koutkem oka připomíná zdeněčka:)

jsem doma. sundavám čočky po čtyřech dnech. pouštím si eggnoise. a floydy. a klíč. a live8. a paradoxně se mi ani nechce spát...

*42*