sen o praze

dnešní noc je magická. mlha proudí městem jako nová krev. patří mně, tahle noc, byly jsme jedno, ona a já, ona, halící nábřeží a nad ním zářící hrad, a já, kráčející jako ve snách po břehu řeky, hladící kůru lípy, tančící mezi světly. můra, kterou spálí plamen. plamen, hasnoucí v dešti. ulice plynou, noc voní samotou a taky trochu radostí z žití. nakratičko.
praha plane lucernami, stejně jako před padesáti, sto lety, dál plýtvá svá tajemství na opilé (cele) brity a bludné duše. drožky křižují ulicemi, město nastavuje zrcadla tajným přánim, verše klopýtají po kočičích hlavách.

je tajemné a mlhavé pradávno.