psáno 11.4.2004

věnováno tehdejším problémům, které byly skoro stejné, jako ty nynější. věnováno martinovi. asi. (omlouvám se za pokoutní aktualizaci:)

chci vypravet pribeh veci..pribeh veci, jako je moje fotka dole v usaku. fotila me bara, uz ani nevim kdy, asi jsme se divali na nejakej film – samotari? – a ja se na ty fotce hrozne smeju. lezim nakoso v kresle a smeju se. ja se totiz hrozne rada smeju, jen mi prijde ze posledni dobou hrozne malo. pribeh modreho skleneneho hrnecku z tesca, kdy jsem tam bloudila mezi regaly, ve snaze najit neco originalniho... mel to byt darek, ale libi se mi a nechala jsem si ho. na spodni polici lezi i zbytek svicky, kterou jsem vyrabela v mikulove na trzich k vinobranni. ponorit celou ruku do horkeho parafinu a nechat ho ztuhnout... proc? to byl zvlastni vikend. chodila jsem po mikulove v powerove sedivem svetru – ktery ma dodnes – pila medovinu a burcak a... byla jsem stastna? ani nevim. je tu zelezna ruze od ondry, nema trny. az sedmnact let uplyne... neumres, jen sto let budes spat... to by se mi hodilo. zaspat vsechno a probudit se nekam jinam, k jinym lidem, do jineho sveta. taky zpusob uniku. jako irsko. kam pojedu sama. jen sama. jsou tu kalisky na svicky, v barvach duhy, co jsem si privezla z ikey. a socha... moje nejkrasnejsi socha z dob kdy jsem verila, ze dva lide mohou bez vyhrady srust... delala jsem ji na podzim 2002 a napadlo me to jednou v noci ve stanu za bourky na mae... kdy jsem psala do deniku, ze mix je prima, cehoz jsem si driv nevsimla (trebaze me nutil zpivat ruze z texasu:) a kdy mi psal david: don‘t blow away in the storm, girl. na koho jsem asi tenkrat myslela? na honzu? na powera, co me tak zoufale zklamal a ja jsem mu to strasne dlouho nebyla schopna odpustit? na budouci nadeje, ktere jak vidim dnes se utopily ve fontane? jedna svicka prave hori. je tu listek ze strachu a chveni, kde jsme se tak nasmali – dorka, ja, freedom, mix, zizi a blanka. chodim asi na moc filmu nuticich k zamysleni. naposled nebe nad berlinem, od ktereho nemam listek a ma ho vlada a ja si o nej nereknu, nebot i just can‘t. nebe nad berlinem, toto je pribeh muze a zeny. a on to nepochopil. a hodne toho nechape a ja taky ne. a invaze barbaru. don‘t think. don‘t think of me. je tu blikatko z bowlingove herny (a powerova dodnes nesmazana sms, ze se omlouva za zpusobene tezkosti...) a taky listek na pana velryb, kde jsem sedela uplne v rohu obrazovky, tedy platna, v prvni rade (a mohla jsem si natahnout nohy:) a to byl jeden z nejlepsich filmu, i kdyz mel skoncit driv. rikal, ze je mozne prekonat osud nebo ze pred nim neni uniku? nevim... asi zalezi na tom, jak se na to clovek diva. zluta svicka od martiny pomalu ubyva. zluta jako zlutasek, prednaska na matfyzu a me zlute rozptyleni. to uz je davno. jednou dohori. a plechovka piva od alfa z prvni vypravy za zari, z te uspesne, kde jsme se s bratrem objimali radosti, ze ji vidime a kde jsem ja porad opakovala, ze v beroune je diskoteka.
hm. o patro vys je listek na eggnoise, ze zari. byl to desne prima koncert, zrovna jsem se vratila z anglie a mela jsem nove album naposlouchane a tak jsem znala kazdou pisnicku... byla tam ala a martina a martin a snad jeste nekdo... let me run away, you better run for your life if you can little girl... hrnecek od kristynky s delfinem. krabice plechova alias letni mix. chaloupky. bonbony se rozdaji bobankum, a ja si necham tu krasnou krabici, lukasi. a bananek v cokolade byl pro tebe. moc jsi toho nepochopil. je tu figurka z kindervajicka, ktere mi koupila bara, kdyz jsem zjistila ze blanka chodi s lukasem a je to astronaut a bara tvrdila, ze to znamena, ze zacnu chodit s nekym z hvezdarny. pekna blbost. ja s nikym z hvezdarny prece nechodim. a nechci. a nebudu a co mam delat? figurka je astronaut-mysak, z toho by se taky dalo leccos odvodit :). a jsou tu me vzacne kameny od stonehenge, kterym uz nemam silu pripisovat jakoukoliv moc, trebaze... jasny krystal na jasnou hlavu a ruzovy kaminek na klidne srdce a na lasku... pekna blbost. a tolik jsem tomu verila. mozna bych je mela nosit vic s sebou. lahvicka od toniku z hospody u bubenicku. vladova lahvicka. co cortezovi tak slusela. a krokodyl s napisem vesele vanoce preje vojta. vesely zivot preje vojta. ja chci nekam utect. chci byt sama. pruzina z italie, ktera umi chodit ze schodu. hm. copak to hraje? i know i stand in line until you think you have a time to spend an evening with me... no, not again. nechci nekoho, kdo me bude tak desne obdivovat. nepotrebuju tolik sebevedomi. neumim krestit, neumim psat. neumim zit ani milovat ani prezit. a fotka z lonskeho dne zeme, mala eva a velka zemekoule, ale ne tak velka. neco jako vir absolutni perspektivy. podpiram zemi nekde v oblasti za kaspickym morem... a ona nema silu podeprit me. klapaci zuby od jindrisky, ktere jsem dostala v ropaci vecer na kopci o zimnim slunovratu 2002, kde jindra ode mne dostala jesterku a nacpala ji hlavou do lahve od vodky... a mix mi kreslil cernej (modrej) puntik na celo a ja si ho nechtela smyt... a ropak obejdnal pizzu, mnam. (pizza go home - stefanikova hvezdarna? delate si srandu?) a pak jsme sli s dorkou na autobus. dopili jsme punc a pili colu s rumem a ja byla desne jeta... a, hm, nekdo se mi ten vecer hrozne libil a zacalo to, kdyz dydzejoval na vanocnim veceru v zupanu a kravate, kde jsem prosvihla jedinou sanci na pusu... kde jsme delali spolecenstvo postele a nekdo, aha, martin, mi masiroval nohu (a denik: je to jen noha, zapomen na to – veci se meni, i kdyz by nemely...) zelena priserka na pricucce od dorky a cedule nasa z mych prvnich chaloupek... to uz je tak davno... lukas tam byl tak roztomilej. a power se zrovna vratil z ameriky... a malem bych zapomnela na kulicku vosku, kterou zformoval mix na te akci u nas, ze ktere pochazi fotky co mam na webu, moje postel, muj pokoj, muj odpadkovy kos :). naramek na kotnik od blanky. to kill a mocking bird (kterou jsem poctive ukradla rakouske skole), ktere jsem docetla ve dvanactce plne cervenych sedatek nekde u holesovic, kdyz ivca pracovala tam v mekaci a ja jsem pak akorat brecela, protoze to bylo hrozne smutny. muselo to byt na jare ve druhaku... tzn. 2002, opet. tehdy jsem byla hrozne stastna, cerstve svobodna a uzivala jsem si vseho... vune stromu a stromovky s ivcou, brusli s martinou a dorkou, hradcansky, zapadu slunce a jednoho z poslednich kurat :), ivco, a bananu v medu nebo v cem. zivota, vesmiru a vubec.
a opet o skok vys... oranzovy medved, kteremu se martin tak divil... to jsem si jeste kupovala veci protoze jsou oranzove... hromada knih z dob kdy mi bylo patnact, sestnact, z dob, kdy jsem byla asi nejstastnejsi v zivote protoze ve vsem byl prislib neceho krasneho a my jsme akorat na vsechno kaslaly a zily hudbou... kampou... anglii a mejma prvnima zrzavejma vlasama. zivot byl tak... bezstarostnej, tehdy v anglii. proc se k tomu vracim, vzdyt to nema cenu. nema cenu zit minule zivoty, nema cenu vzpominat. na fontanu, tunel na mrazovce, cervene vino. na to co bylo a uz nebude. a zivot se neda stavet na moralce sentimentalnich pisnicek. nothing you confess could make me love you less... a jesterka, me oblibene tema, ma nejkrasnejsi keramicka jesterka. hrnecek nasa od powera z ameriky. z kteryho jsem tenkrat v jednom byte v modranech mela hroznou radost. to jsem jeste netusila... co vsechno se ten den prihodi. 13. nebo 15. uznala jsem 13., abych se mohla tvarit, ze patek 13. je muj stastny den... i kdyz asi nebyl. a uz nikdy jsem nemela to stesti na patek trinacteho.
slunicko od ondry z recka... ja jsem byvala slunicko, a uz asi nejsem, protoze jsem moc deprimovana... you‘re a creature of the night, you‘re the victim of the fight... a uz nevim co psat. kazetak co jsem vyhrala v tombole na maturitnim plese. krabicky s medvidkama od dorky k poslednim vanocum. what‘s wrong? cd eggnoise. what a world: see the world, what a place, see the place, what a world and then you get lost outside the door when you‘re in love. i should get lost. and you should run away. run away from me, from whatever you may feel. svicen od ondry, co se tak snadno prevrati. a cortez, muj drahy cortez pojmenovany podle postavy poloboha spanela ze hry the longest journey. jesterka od mysaka k osmnactinam, sweeeeeeet. komunikace mezi mnou a vladou. cortez chce videt fotky. krokodyl od bary c.1 s kterym si tu hrala bara c.2. tygr, ktereho jsem nasla na holesovicich na nadrazi, kdyz jsem minule vanoce jela za barou do nedamova. medvidek od ondry, od dorky, od powera. zelenej kralik od mysaka. a zaves na okne, sukne z chorvatska. s planetama. a prekryvala jsem jim jindrisku, kdyz ji byla v jihlave v aquaparku zima. vonave tycinky od renaty, voda, ohen, kov, drevo. kamna z keramiky od vojtecha a foukaci harmonika na kterou umim zahrat akorat odu na radost. kolouch od pace, prvak, tanecni, misa. bila krysa na setrvacnik, kterou jsem dostala od jindrisky k sedmnactinam a kterou jsem poustela honzovi po zapadce a kde pak... jednu noc... jen jednu noc jsme si byli blizsi. ale uz bylo pozde. mrkev od julie. plysova mrkev. dreveny tulipan od ondry k svatku tenkrat, kdy si nikdo jiny nevzpomnel. a knoflik od pavla k jinemu svatku. a hromada vzpominek, nesnesitelna hromada nesnesitelne lehkych vzpominek. jako dym z vonne tycinky je to pryc. break on through to the other side. nezaslouzim si, aby me mel nekdo rad. kruh se uzavira, had zatina zuby do vlastniho ocasu. - vsechno jsi mi vzala, i ten strach jsi mi vzala. – ja nic neberu, ja jenom beru za ruku. – ne, nebojim se je vyslovit. – ono je to celkem jedno. zivot bude porad stejny, stejne nahoru a dolu a ja asi musim byt sama. asi jsem proste takova. utect a hodit vsechno za hlavu, kdyz je venku jaro a vsechno zacina vonet a ja, ja mam jen ten utek. bez pryc, martine, bez pryc od nekoho, s kym to proste nema cenu. it‘s just another lazy sunday afternoon... snad se bojim, ale nesmim uz vic davat najevo, ze te nekdy potrebuju. musim to zvladnout sama. nebo nezvladnout sama. je to muj zivot. a ja za nej mam zodpovednost. nikdo jinej. blba nedele. lehci zit s predstavou nez se skutecnym clovekem. nevis. kez bych byla jina. to neni o tom, ze si neverim. to je o tom, ze si nechci verit. jsem jina nez ostatni a je to prima a je to prokleti.
i lide maji sve pribehy. i mista. treba aero. naprosto netusim kdy jsem tam byla poprve, je klidne mozny, ze to bylo s powerem na million dollar hotel, ale mozna uz nekdy driv. na zivot briana na stedry den. ivcin spoluzak, co mi zamaval a vajecnak. jako prevcirem. vajecnak na prijeti na vejsku a vlada: na tebe. kdo to rekl, ze chce od boha vedet dve veci; proc turbulence a proc relativita. sleduju turbulence na kouri z tycinky. hezke. nemela jsem tam vcera chodit. mela jsem si nechat hlavu cistou pro dojmy z nebe nad berlinem. podrzet jablko... tolik drobnych radosti, ktere nejsem schopna vnimat. uz ne. kde je jaro 2001 ktere se mi zarylo do vsech poru, vuni seriku a radosti ze zivota. and now... sometimes everybody cries. not that often as i do. sometimes everything is wrong.
muj pribeh... je o neprizpusobivosti. staci otevrit oci, je videt, ze me maji lidi radi. a ja si toho vazim. trebaze ve vysledku nejde o pocet plysovych medvedu od urcitych osob. jde o neco vic. neco nepochytitelneho. skoda ze takhle nepochytitelne nedokazu pochytit i silu do zivota. kde jsem ja v sestnacti, ta stastna, porad se smejici osoba? slunicko? vim kde je... sedi s vladou v kine a koupe se ve fontane. skace do jezu a pije nekde kafe s hromadou cukru, bile smrti. ale tady neni a bojim se ze se treba uz nevrati. and i‘m wishing you love... complicated. co na zaver? ze je tak tezky unest svet se vsim jeho zlem. ze je tezky prijmout dobro. ze je tezky zit? je a je a je. co nadelam.
lide maji svoje vlastni pribehy. kez by ten muj skoncil dobre. cokoliv se stane dvakrat, stane se i potreti. byla jsem stastna... a zase budu. beru do ruky diar z onoho zminovaneho roku 2002... a co me prasti do oci, je viden. sladka viden, naboso v desti, ne kvuli pivu, kvuli sobe. jsem uz takova, muj pribeh jde ruku v ruce s destem. bara rekla, ze ja ho proste miluju a je to tak. a taky kdysi rekla o hvezdarne: vsichni chlapi te tam milujou a pavel rekl, ze to budu pro to mit tezky. mel pravdu, nebo nemel... staci vybehnout do deste a zbytek uz neni dulezity. listen to your heart... hm, a listek z tomboly z mff plesu: uz ani ta nostalgie neni co byvala. power se tenkrat desne vztekal, ze jsem to brala vazne. ale ona neni, co byvala. a tady: je takovejch veci, takovejch okamziku, ktery bych si mela pamatovat... a ja si je nepamatuju. nejsem zahorkla, jenom neverim, neni to nahodou to same? somebody will love you someday, ale treba o to ani nestojim. ocividne. a tady je vzpominka, taky pribeh na te mae pred povodni, kdy jsme se jeli v bource vykoupat na kladiny a lilo a mlatilo to jen o kousek dal... snad me to byvalo melo trefit, protoze bych nikdy nepoznala vladu a nikdy bych nebyla na vode a nikdy bych nemusela maturovat, tzn. dospet... tech vzpominek, jeste ze si to pisu, ja to stejne nemuzu unest, je toho moc a moc krasnyho a je to pryc a jako vzdycky o vsem pochopim ze to bylo dobry, az kdyz to skonci. uz nechci psat, uz toho mam dost. nejsem zahorkla, jenom neverim. blbej matfyzak. ok, neznam ho. nechci ho. nechci nikoho. what if god was one of us, just a stranger on the bus, trying to make his way home. a pruvodce po irsku, kam nepojedu s nikym, jen sama do zeme deste, more, zelene travy a keltu. a promised land. geschichte je lepsi slovo nez pribeh, protoze vyjadruje pribeh i historii a kazdy ma pribeh, ktery se sklada z historie a mytu. a ja jsem takovej mytus. nektery lidi by si me nemeli tak idealizovat. zivot se neda stavet na detailech. co to se mnou je? asi mi staci malo. staci, kdyz nekdo naznaci, ze mu na me zalezi, a ja se zhroutim, protoze to necekam, nejsem na to zvykla a nevim co s tim. proc prave ted neprsi? asi bych se mela jit projit. najit zivot. jestli nekde je. la vie est un long fleuve tranquille... a ja potrebuju horet. zda se mi, ze plavu, ale potrebuju litat. a spat. asi se jen moc lituju. sance je tu vzdycky. (kam na tyhle kecy chodim?) vetsinou. together we will find something to live for - eggnoise.
nekdy staci proste jen tak prijit domu a clovek neco najde... automaticky. hrnek s cokoladou, sklenici mlika. cokoliv. neco vic, nez ceka. domov je laska. dedeckuv dum je laska a buh je zrzavy kocour. co vy, kdo to pochopite? wherever you go... nemela jsem ti psat. nemela bych se tvarit, ze mi je s tebou fajn, i kdyz je. vim najisto ze te jednou zranim, proboha, nech me jit. neni tezke pochopit mou poranenou, podrapanou dusi. je tezke otocit se a jit, ale je to temer otazka zivota a smrti. co mam delat? schovavam se do invisible statusu, aby me nevidel. what‘s wrong? mam pocit, ze se zblaznim, nebo ze jsem se uz zblaznila. a ublizuju vsem, mysakovi, martinovi... a tem, co si me pusti k telu, co mi otevrou, kdyz zaklepu, tem vsem to taky hrozi. utecte, utecte vsichni.
whatever. psycho bez bryli. barevny skvrny. venuse. whatever. i don‘t mind. run.