neupálili mě

ještě ne.

sedím na břehu řeky. houpu nohou nad hladinou a přemýšlím, jestli žiju. asi jo, i když mám mrtvolně bledou nohu, protože když ji ponořím do ledové vody, zčervená. asi žiju, fragmentovitě. a řeka plyne, neměnně, stále. a hází mi odlesky slunce do očí, plyne a to, co tu jednu chvíli bylo, je pryč, jako to jde celý život.

a já sedím na schodech a kolem mě teče minulost, jedna kapka za druhou. a voda mě láká. je hluboká a tak studená, že to bere dech. když zavřu oči, vidím divné věci. věci, které bych vidět neměla. když zavřu oči, řeka prudce stoupá a bere mě s sebou. minulost? nemůžu být sama svou vlastní minulostí. nechci.

dno je tak daleko.

a hladina tak blízko.

na břehu kvetou pomněnky.

voda. slzy. dračí slzy. ale nechť. draci nepláčou.

a temné mraky. na obzoru, nad lesy, na okraji hor. a déšť. a klid.

a cestou domů vykláním hlavu z vlaku do noci. sundavám brýle, světla se slijí v rozmazané skrvny. světla měst a světla hvězd. a noc křičí vúněmi, jarem a šeříky, chvílemi štípe pachem vlaku na kolejích, až se ztrácím, až nejsem já, ale jen a jen vlak poskakující na kolejích, obdélníky světla, která hází podél trati, a vítr. vítr...

belleteyn. májová noc.