zase ráno

už mě ty rána štvou. lépe řečeno, třikrát týdně (po dnešku jsem pevně rozhodnutá, že dvakrát. ta přednáška byla k ničemu:) vstávám na půl osmou. což znamená, že určitě uvidím fůru kýčovejch východů slunce. ne, že by to pomalu se pližícího ospalce beze stopy kofeinu v krvi netěšilo... ale to blbý slunce stejně vychází moc pozdě. sakra, ať už je jaro, nebo úplně zmrznu! a ty lampy mě taky štvou, to se musí plíst do každý fotky slunce, kterou na strahově dělám? vrr...