brno sem, brno tam

už jsem tady skoro týden... a nestíhám psát :) obvody neobvody. po stresu, po dvou hodinách, které jsme trávili před posluchárnou, před sebou hromady papírů a příkladů... a stejně jsme se jen nervózně smáli... jsem dostala ten nejjednodušší příklad. tedy, abych byla přesná, co jsem se tak nenápadně dívala po okolí, jediný, který jsem měla šanci spočítat. nedělňátka, hrůza, co.

v brně sněží. moje jediná cigareta, navíc z jávanského (adbare;) tabáku, navíc dárek, mi upadla z balkonu.

vánoce? nemám jediný dárek a nevím, jestli je chci shánět jen proto, že se to ode mne očekává. wer schnenkt, will binden, aneb vzpomínky na střední školu... a já znám příliš mnoho lidí, na které nemám dostatek času a jsem na roztrhání. ještě že existuje icq ;)

vánoce jsou stejně divné svátky. dnes byl zimní slunovrat... návrat slunce, blíží se jaro. pomalu... velmi pomalu. a konec roku... s sebou nese všechno dobré i špatné, co bylo, a protože paměť je selektivní, tak převážně to dobré. je snažší něco skončit, než začít a nový rok na mě působí vždycky prázdně, hromadou nepopsaných stránek v kalendáři, studeně, lednově, a navíc ono "nový" by mělo symbolizovat změnu, která stejně nepřijde. většinou.

a teď sedím sama na privátě, cohen zpívá do tmy (closing time: čas přiblížení nebo čas zavírací? kdo ví :) a já zaháním zimu čokoládou a studeným čajem. a maniodepresivní záblesky emocí krouží okolo, za oknem, tam venku je všechno, stačí otevřít pomyslné okno. a za zimou, za promrzlými prsty voní sama esenciální podstata jara, nikoliv samo jaro, ale vědomí toho, že přijde, slastné očekávání, které je víc, než to, že nakonec zima skutečně skončí. vorfreude schönste freude.